Samota

Jak nekonečná poušť.
Pocit, když se chystáš zmáčknout spoušť.
Prostor plný stínu,
pravdu nehledej ve vínu.

Žádný úsvit, žádná naděje,
depresí jen závěje.
Tolik slov, tolik emocí.
Jako být sužován nemocí.

Nemocí z které cesta není.
Světla v tmu se mění,
vše to v tobě pění.

Temnotě postupně propadáš,
sám sebe slovy napadáš.
Vinu celému světu dáváš,
avšak jakýkoliv dotyk uvítáš.

Dotyk, jež tvou duši zahřeje.
Dotyk osoby, jež ti lásku přeje.
Někoho komu celý život věnuješ.
Někoho pro koho se s láskou obětuješ.