Černá vrána

Bylo to onoho chladného rána,
kdy k mému lůžku přilétla černá vrána.
Následně se ozvala mohutná rána.
To pod silou beranidla praskla brána.

K citadele míří hordy ozbrojenců,
jak zvítězit bez spojenců.
Obránci těžko se smrtí se smíří,
svými luky k městu míří.

Za urputného nářku se ty zrůdy zjeví,
situace pro obránce kritická se jeví.
Zda dnes přežijí, to nikdo neví.

však z komnat vyjít se bojím.
Ze svých ran se roky hojím
a nyní tu rodnou půdu svou krví hnojím.

A jak tam tak bezvládně ležím,
ve svých myšlenkách od toho všeho pryč běžím.
Když najednou černou vránu opět spatřím.
V tu chvíli uvědomím si, že do náruče smrti patřím.
Již není pomoci mě ani mým bratřím.