Duše kamenné
V lese před
zraky skryto je,
zlo v nepopsatelné
podobě.
Koho
chamtivost na nesprávnou cestu svede.
Toho to zlo
k sobě povede.
Tam v ponuré
mýtině,
jež měl , ve
své vidině.
Přistoupí
blíže, hnán touhou.
Netuší však,
že se mu stane zhoubnou.
Jména na
prostředním kameni čte.
Netuší, že
tím svůj život sečte.
A v tom
slova temnoty ozvěnou se nesou.
Na toho
ubožáka krutý osud snesou.
"Brát se ti
smrtelníku, zachtělo?"
"Nechť se v
kámen promění tvé tělo!"
Hrom
zahřměl, blesk z nebes se zřítil.
Smrtelník,
již nikdy více vůni lesa nepocítil.
A tak další
kámen v řadě stojící.
Nešťastníkova
duše v něm ukrývající.
Nechť tyto
řádky slouží jako zvěst
a nikdo více
již nespatří ďábelskou lest.