Duše kamenné

V lese před zraky skryto je,
zlo v nepopsatelné podobě.
Koho chamtivost na nesprávnou cestu svede.
Toho to zlo k sobě povede.

Tam v ponuré mýtině,
jež měl , ve své vidině.
Přistoupí blíže, hnán touhou.
Netuší však, že se mu stane zhoubnou.

Jména na prostředním kameni čte.
Netuší, že tím svůj život sečte.
A v tom slova temnoty ozvěnou se nesou.
Na toho ubožáka krutý osud snesou.

"Brát se ti smrtelníku, zachtělo?"
"Nechť se v kámen promění tvé tělo!"
Hrom zahřměl, blesk z nebes se zřítil.
Smrtelník, již nikdy více vůni lesa nepocítil.

A tak další kámen v řadě stojící.
Nešťastníkova duše v něm ukrývající.
Nechť tyto řádky slouží jako zvěst
a nikdo více již nespatří ďábelskou lest.