Konec

V dáli v té temnotě,
někde v ukryté komnatě,
plamen naděje pohasíná.
Má duše pomalu usíná.

K věčnému spánku se já musím dát,
už nedokážu se o život dále rvát.
Z té nicoty už mě volají,
konejšivým hlasem ke mně promlouvají.

Že se té cesty nemusím báti,
život věčný mi nemohou dáti.
Pouť tedy přede mnou daleká,
však ona tam už na mě čeká.

Opět se shledám s ní,
celý život jsem miloval jen jí.
Naše láska byla jak žhnoucí láva,
však jí už vidím, jak mi vdáli mává.