První a druhý den
První den
Náš první den byl ve skutečnosti druhý den expedice, jelikož první den jsme strávili cestou a přilétli jsme v noci.
Marek se nás rozhodl vzít na místo, kde jsme před několika hodinami fotili tu parádní polární záři. Vzal nás tam, abychom viděli, jak to vypadá za dne a hlavně, jelikož je to hezké místo, dá se najít zajímavé kompozice i za dne.
Po cestě si všimla přítelkyně delfínu v zátoce. Marek hned zastavil na nejbližší možnosti, nastartoval drona a co nejrychleji za nimi letěl. Já jsme upřímně myslel, že je nedožene, tak jsme ani toho svého nevyndal. K mému překvapení je opravdu dostihl a stačil udělat hezké video na památku.
Bohužel obloha byla nefotogennická. Šedivá, bez struktury mraků a tak jsem moc fotek na hlavní zastávce nepořídil. Ani jsem se moc nerozhlížel po okolí, i když jednu zajímavou kompozici jsem našel. Jak byla krajina fádní šedobílá, tak mě zaujaly veliké kameny pod vodou kousek od břehu. Jeden z nich byl krásně oranžový, a to bylo přesně to, co jsem potřeboval. Komponoval jsem na výšku a ony kameny dal do popředí. V pozadí jsem měl dominantní horu v celém fjordu a to Store Russetinden. Abych aspoň nějak zkusil něco z té nezajímavé obloyh vytěžit, použil jsem ND filtr 64x Bohužel mraky ale nepluly, a tak to takřka žádný efekt nemělo.
Zajímavá kompozice, akorát málo sněhu a fádní obloha, že ani ND filtr moc nepomohl. Je to škoda.
Ostatní zde hledali další kompozice, ale mě se ty podmínky prostě nelíbily. A jak si můžete i všimnout, tak moc toho sněhu v krajině nebylo.
A to bylo z denního focení vše. Zatažená obloha vydržela až do noci a my se modlili, aby jsme vůbec nafotili polární záři, jelikož Marek si na naší druhou noc naplánoval jednu z kompozic, kterou jsem si moc přál vyfotit.
Jak to dopadlo, jste již mohli přečíst a pokud ne, tak doporučuji, jelikož v té kapitole vám ukážu jednu z nejhezčích kompozic na focení polární záře v této lokalitě.
Druhý den
Na druhý den si pro nás Marek připravil výlet na poloostrov Kvaløya a to konkrétně na dva nejkrásnější fjordy z celého okolí. Cesta to byla vcelku daleká a čekal nás přejezd dvě hodiny. Po cestě jsme měli převážně zataženou oblohu a tak jsme ani žádnou zastávku na focení nedělali.
Ersfjordbotn
Ersfjorden má typický úzký tvar fjordu, lemovaný vysokými a strmými horami. Pokud bych chtěl lidem ukázat krásu Norských fjordů, tak přesně toto je to místo, kde pořídíte krásné fotky a když se sejdou zajímavé podmínky, tak o luxusní fotky není nouze. Dokonce je to ideální místo na focení polární záře. Na focení se nabízí hned první možnost v podobě vyhlídky na kopci nad vesničkou. Marek ale nezastavil a pokračoval do nitra vesnice, se slovy, že od vodní hladiny to bude mnohem lepší. A to je ta druhá možnost a musím říci, že to bylo to pravé.
U mě to byla láska na první pohled. Nemohl jsem se nabažit toho pohledu na překrásnou krajinu. Kousek od auta, jsme našli velmi zajímavou kompozici v podobě řady kamenů, která směřovala pod úhlem cca 45 stupňů do moře. K našemu štěstí, se obloha nad fjordem protrhávala a byla vcelku fotogenická. Jen to sluníčko nám nechtělo moc do krajiny zasvítit. Naštěstí po chvilce čekání se aspoň malá část slunečních paprsku prorazila cestu a zasvítila na některé vrcholky hor obklopující fjord z jeho pravé strany. Fotka si myslím, že se vydařila a mám z ní radost.
Ersfjorden - nejkrásnější fjord na poloostrově Kvaløya. Z nalezené kompozice jsem měl radost i z podmínek, které při naší návštěvě panovaly.
Z kompozice jsem měl velikou radost, a tak když ostatní šli dále po břehu, hledat nové kompozice, já zůstal a čekal jsem, zda slunce více zasvítí. A slunce nakonec zasvítilo i kamennou řadu v popředí, ale zase pro změnu nesvítili ani trochu na hory v dáli. Obloha byla stále parádní a tak jsem pořídil několik fotek s osvětlenou kamennou řadou a na ukázku bohatě postačí jedna.
Slunce nakonec osvítilo i popředí fotky v podobě kamenná řady, ale bohužel pro změnu nezasvítilo na hory.
Mě osobně se nejvíce líbí ta první fotka. Každopádně jak si můžete všimnout, tak obloha se postupně protrhávala a vypadalo to, že bude dneska parádní západ slunce. Jelikož nás čekal další fjord, vydali jsme se dále.
Grøtfjorden
Další zajímavý fjord je vzdálený pouhých 23 kilometrů, a tak za necelou půl hodiny jste v cíli. Tento fjord je výjimečný, jelikož zde najdete písčitou pláž, obklopenou horskou krajinou. Než jsme ale dorazili na písčitou pláž, zastavil nám Marek na menším parkovišti odkud byl výhled do okolí. Mě osobně nadchl pohled směrem odkud jsme přijeli. V dáli totiž bylo aspoň trochu zasněžené horské uskupení.
Zatímco pánské osazenstvo skupiny vytáhlo drony a fotili letecké snímky pobřeží a krásné modré hladiny, já se snažil najít zajímavou kompozici ze země. Měl jsem jasno. Chtěl jsem vyfotit horské uskupení v pozadí přes vodní hladinou, kterou jsem chtěl samozřejmě též zahrnout, ale problém byl, najít to správné popředí. Místo, kde jsme byli, bylo takové divoké a to v podobě krajiny plné balvanů různých velikostí a celkově to bylo takové neuspořádané. Co mě velmi zaujalo, byl dominantní strom v dáli. Ten jsem chtěl zahrnout do popředí, jenže, když jsem fotil dál od něj, tak na fotce tolik nevynikl, jelikož za sebou měl horské uskupení. Když jsem popošel blíže k němu, že budu fotit od spodu, aby byla větší část v obloze, tak zase pro změnu zmizela vodní hladina. Chvilku jsem tam různě přecházel a snažil se to co nejlépe vymyslet a myslím si, že se mi nakonec podařilo najít kompozici, ve které jsem zahrnul vše, co jsem chtěl. Do popředí jsem komponoval dominantní obří balvan, za ním onen strom a za pevninou vodní plocha a zatím vším to hlavní na fotce - horské uskupení. Obloha nad ním byla parádní a krásně do fotky zapadá. A jako bonus jsou červené domky, které se mi podařily šikovně zakomponovat do rohu. Jen ten sníh jaksi chybí, respektive vůbec není znát z fotky, že bychom tam byli v zimních měsících.
Chvilku to trvalo, ale našel jsem kompozici, která se mi líbila a myslím si, že se fotka vydařila.
Když se mi podařilo zachytit hlavní pohled, tak jsem měl ještě chvilku času a proto jsem se přesunul na silnici. Chtěl jsem si totiž vyfotit i ty červené domky a silnice byla skvělá vodící linka k nim. Zde asi nebylo potřeba něco komplikovaně vymýšlet. Kdyby zasvítilo hezký boční slunce a bylo více sněhu, pořídil bych zajímavější fotku, ale i tak jsem rád za další fotku do sbírky z tohoto pěkného místa.
Silnice obklopující Grotfjord.
Byla to vcelku rychlá zastávka. Fjord jsme následně objeli a dorazili k písčité pláži. Bezpochyby je to krásný fjord, ale bohužel my, zde neměli štěstí na podmínky. Za prvé na poloostrově Kvaløya bylo žalostně málo sněhu. V okolí našeho ubytování nějaká slabá pokrývka na horách byla, dokonce na předchozím fjordu byly hory pokryty slabou vrstvou sněhu, ale zde byly hory bez sněhové nadílky a to byl smutný pohled.
Nějak jsem zde nedokázal najít pěknou kompozici a musel mi pak až pomoci Marek, který jen malým úkrokem našel ideální kompozici, bohužel podmínky ta sněhová nadílka tu dost chyběla a navíc obloha ačkoliv nebyla špatná, tu fotku též moc nepozvedla. Z výsledné fotky nejsem tolik šťastný jako z té na předchozím fjordu, ale třeba se vám bude líbit.
Krásná a ojedinělá písčitá pláž v Grotfjordu. Škoda, že toho sněhu na horách nebylo více, a že skoro vůbec nezasvítilo světlo do krajiny.
Jak můžete vidět na fotce výše, tak kompozici se podařilo Markovi najít parádní. A i se mi líbila ta písčitá pláž, jen bohužel podmínky moc na focení nepřály a s výslednou fotkou jsem spokojený moc nejsem, přijde mi taková málo barevná a tak jsem jí zkusil ladit i do ČB. Na výslednou fotku se můžete podívat níže.
Krásná a ojedinělá písčitá pláž v Grotfjordu, fotka laděna do ČB a to kvůli nic moc podmínkám, které během focení panovaly.
Tak nevím, která verze je lepší. Každopádně se mi ta pláž velmi líbila, a pokud opět zavítám na sever Norska na poloostrov Kvaløya, budu zde chtít opět zkusit štěstí a ideálně si přivést zajímavější fotku.
Marek na nás apeloval, že má v plánu ještě fotit západ slunce na zajímavém místě, a že to dneska vypadá vcelku nadějně na pěkný západ. Takže jsme zde moc času na focení neměli. Po cestě k autu objevila přitelkyni hvězdici a zatímco většina skupiny na nás čekala u auta, my fascinováni, že po prvé v životě vidíme hvězdici, snažili jsme se jí co nejlépe vyfotit. Ale zde by byl potřeba na detailnější pohled focus stacking a na to nebyl čas. Už teď jsme skupinu zdržovali.
Mrtvá hvězdice na písčité pláži v Grotfjord
Ačkoliv je to hezká dovolenková fotka, tak nás zdržela nakonec více, než jsme si přáli. Marek rovnou vyrazil na místo, kde jsme měli fotit západ slunce a já pozoroval z auta parádní oblohu a hlavně to luxusní světlo. Jenže cca v polovině cesty zastavil, protože podle času, který hlásila navigace, bychom dorazili akorát v čase západu slunce, a to už by nejspíše do krajiny přes špičky hor nezasvítilo světlo. Jenže co teď, byli jsme v místě, kde se nedalo fotit, leda vypustit drony a pokud možno vzlétnout do výšky, tak abychom viděli do krajiny přes hory obklopující silnici. Za prvé ne všichni mají drona a za druhé, bychom ani do takové výšky nemuseli vzlétnout. Marek se proto v rychlosti rozhodl vrátit na naší první zastávku, kde by to mohlo být též při západu slunce parádní.
Byl to doslova závod s časem. Z okna jsme sledovali naprosto luxusní podmínky na focení a na místní rozvlněné silnici, jsme spěchali, abychom to stihli. Bohužel do Ersfjordbotnu jsme dorazili těsně po západu slunce. Rychle jsme běželi k vodní hladině, a já naivně myslel, že si to namířím opět k té kamenné řadě. Jaksi jsem zapomněl na typickou vlastnost fjordů a pláží. Voda nikdy není ve stejné poloze jako třeba u jezer, ale neustále se mění. Buď máte odliv a nebo příliv. Ale to, že za těch pár hodin, voda ustoupí o několik desítek metrů, to jsem fakt nečekal. Ona kamenná řada zůstala daleko za námi a v místě, kde začínala vodní hladina nebylo nic do popředí a tak jsem se rozhodl jednoduše komponovat tak, že jsem do popředí zahrnul trochu barevných kamenných oblásků, které aktuálně tvořili břeh. Bohužel slunce již zapadlo, ale i tak v krajině bylo trocha hezkého nafialovělého světla a hlavně byla parádní obloha.
Ještě před pár hodinami jsem tu ladil parádní kompozici a na focení měl dostatek času, teď to bylo vše ve spěchu, abych zachytil aspoň trochu světla v krajině po západu a hlavně zachytit poslední barvy v obloze. Myslím si, že to se mi povedlo.
Ersfjorden po západu slunce. Hlavní podívanou jsme prošvihli a tím i naprosto luxusní fotku, ale aspoň jsme zachytili poslední barvy v obloze a poslední po západové světlo v krajině.
Tento promeškaný západ slunce mě dost mrzel, jelikož to mohla být naprosto luxusní fotka na parádním místě. Ten Ersfjorden jsem si opravdu zamiloval. Zároveň mě to mrzelo i vůči skupině, byť jsem nebyl jediný, kdo se zdržel a fotil hvězdici
A to bylo z denního focení pro tento den vše. Chmury z prošvihnutého západu slunce jsme hodily za hlavu a upřeli své myšlenku na nadcházející noc.