Třetí a čtvrtý den

Třetí den

Stejně jako včera i dnes jsme vyjížděli za zatažené oblohy. Je ale pravda, že rozdíl v obloze byl. Dneska totiž byly znatelné tvary mraků a místy prosvítala i zlatá záře.

Na první focení jsme zastavili nedaleko u ubytování. Seběhli jsme od silnice dolu k vodě a každý jsme se snažili najít zajímavou kompozici. Po chvilce hledání jsem si našel pro mě ideální místo a netrvalo dlouho a dokonce se ke mě přidal i Ráďa. A proč se mi vlastně ta kompozice líbila? Jelikož obloha byla převážně šedivá, bílé hory a voda odrážela barvu oblohu, snažil jsem se najít nějaké barvy, kde se dalo. A to právě nabízela místní kamenitá pláž. Bohužel podmínky skutečně moc fotogenické nebyly a ani výsledná fotka se mi moc nelíbí. Ale v blogu si své místo zaslouží.

Krajina blízko našeho ubytování. Bohužel více jsem za daných podmínek nevytěžil

Obloha špatná nebyla, ale lepší by bylo mít slunce buď po levé a nebo pravé straně a to kvůli krásnému bočnímu světlu. Moc jsme se tu nezdrželi a pokračovali jsme dále. 

Jak jsme se od ubytování vzdalovali, tak se obloha protrhávala více a více, až byla nad našimi hlavami krásná modrá obloha. Marek nám udělal zastávku na silničním odpočívadle - na mapách značený jako Nordkjosbotn Rasteplass. Je zde parádní výhled na překrásnou krajinu a my měli to štěstí, že bylo zrovna hezké počasí a hlavně, že celá krajina byla pod velkou vrstvou sněhu. A že to byla pořádná vrstva sněhu. Dosahovala větší výšky než svodidla. Naštěstí byl sníh zmrzlý a tak se po něm dalo dobře jít. Na živo to byl nádherný pohled. Ty krásné zasněžené hory. Ony hory jsou velmi fotogenické, jelikož ty na levé straně jsou v zajímavém tvaru, připomínající trochu pyramidy, které do sebe navzájem zapadají. A ta na pravé části, zase připomínají ležícího vojáka s přilbou na hlavě, ležícím na zádech. Do popředí jsem zahrnul zasněžený svah, na kterém jsem stál a hlavně holé stromy, které byly v krásné kontrastní zlatavé barvě.

Překrásná krajina Lyngenských Alp. Hory na levé části snímku připomínají pyramidy do sebe zapadající, zatímco hory po jejich pravé straně jsou pro změnu ve tvarusilně připomínajícího vojáka s přilbou na hlavě, ležícího na zádech.

Další hezký pohled byl hned po levé straně, kde mě zaujala osamocená hora nemalé velikosti a pod ní vesnička. Aby co nejvíce vynikla ona hora, jejíž název by měl být Fugltinden rozhodl jsem se hodně zazoomovat, a tak je fotka bez popředí. Z té hory jak jsem dohledal na internetu, jsou úžasné výhledy a měla by tam vést i stezka, takže když budete v této oblasti třeba v létě, tak nad tím popřemýšlejte.

Hora Fugltinden v celé své kráse. Ten zimní kabát jí sluší.

Ačkoliv jsme fotili za odpoledne a tudíž nebylo vyloženě to pravé fotografické světlo a obloha byla většinou bez mráčků, za fotky jsem rád. Hlavně jsem rád, že jsem to mohl vidět na vlastní oči a byt tam.

Další zajímavostí byly ledopády nad silnicí, ale ty jsem nefotil. Nemělo cenu se zde déle zdržovat a pokračovali jsme dále po cestě.  S nadšením jsem sledoval z okénka tu pohádkovou krajinu. V našich končinách si toho sněhu moc neužijeme a to nemluvě o takových horách. Tolik hezkých pohledů a kompozic. Další zastávka na sebe nenechala dlouho čekat.

Tentokrát jsme se nezastavil na oficiální vyhlídce. A to je ono kouzlo té krajiny. Tady vlastně každé místo, kde máte výhled do krajiny je jako pomyslná vyhlídka. Další fotka tak vznikla u jednoho obydlí. Zajímavost o Norsku a lidech. Nejsou zde ploty. To v našich končinách je něco nemyslitelného. S úctou jsme obešli přilehlý chodníček baráčku a nevstupovali na verandu. Kousek pod našimi nohami byla menší zátoka, na jejíž hladině byl popraskaný led. Skvělá vodící linka směrem k horám. Někteří ze skupiny se rozhodli sejít až dolu k vodě, ale mě se líbila ona vodící linka a tak jsem zůstal na místě. A myslím si, že se fotka vydařila. Ano pět chybí ono fotografické světlo a tak se jedná spíše o dovolenkový záběr, ale to mi vůbec nevadí.

Tomu říkám zimní pohádka. Všimněte si, jak zde místní žijí. Žádná velká města. Spíše pár domků a jen panenská příroda.

Jak si můžete všimnout na fotce výše. Takto se zde žije. Žádná velká města a nebo vesnice na každém rohu. Naopak jen pár baráčků a úžasná příroda. 

Po krátké zastávce jsme opět nasedli a pokračovali dál po silnici. Pokaždé, když jsem si myslel, tak tady by byl super západ, to je skvělý pohled, tak jsem vždy na další zastávce jen s úžasem žasnul, jak je to tu skutečně krásné a že to je snad ještě lepší místo na focení západu, než to předtím.

V autě jsme se moc neohřáli, jelikož další zastávka byla poblíž. Vrátili jsme se k jezeru, kde jsme fotili vůbec po prvé na naší expedici. Ano to jezero u kterého jsme se zastavili po cestě a vedla k němu totálně zamrznutá cesta. Tam, kde jsme to viděl za absolutní tmy a to i bez polární záře, jsem byl nyní za dne a vůbec bych to tu nepoznal. Ještě pár dní dozadu, jsme na břehu chodili suchou nohou a nyní jsme kráčeli po větší vrstvě sněhu. Bohužel do popředí zde nešlo nic vymyslet a jelikož byly i krásné hory vzdálené, opět jsem si celou scenérii zazoomoval. Akorát jsem pak při vyvolání rawu ladil vyvážení bílé, jelikož fotky byly na můj vkus moc studené a přitom slunce už bylo níže a osvětlovalo hory mírně do zlatova.