Pátá noc
Pátý den naší expedice jsme se vydali dále od našeho ubytování s přání vyfotit krásná zvířata a to soby. Jak to dopadlo, si můžete pak přečíst v chystané kapitole.
Ačkoliv jsem si myslel, že se už nedočkáme, tak došlo i na ten vytoužený sníh. Před večeří jsme byli fotit u menšího majáku, který nebyl daleko u ubytování a a právě tam nás zastihlo sněžení. Ze sněhu jsme měli samozřejmě radost, ale to bohužel znamenalo i jedno jediné. Jelikož sněžilo i večer, tak by polární záře nebyla absolutně vidět. Sněžení sice po 22 hodině ustalo, ale obloha byla stále zatažená a tak jsem myslel, že tuto noc jako první z celé expedice nenafotíme. Jeden člen z naší skupiny se rozhodl držet hlídku a tak zatímco my jsme byli v teple ubytování, on v zimě vyhlížel polární záři.
Když se blížila půlnoc, osprchoval jsem se a zalezl do postele. A jen co jsme zavřel oči, přišla správa do skupinového chatu. Polární záře. Ona se nakonec ukázala a obloha se postupně více vyjasňovala. Přiznám se, že se mi ven po koupeli nechtělo a už jsem byl dost ospalý, ale od včerejší noci jsem měl rest a přání vyfotit polární záři s tou nejhezčí kompozici bylo silnější, jak má únava. A tak vyměnit pyžamo za oblečení, rychle se obout a vyrazit ven.
Rovnou jsem si to namířil na tu mou vyhlídnutou kompozici. Po cestě jsme ale udělal rychlou zastávku u té červené chatky, tentokrát jsme jí ale fotil z jiného úhlu. A i když polární záře byla na dobrém místě a zabírala velkou část oblohy, tak moc se o záři mluvit nedalo. Byla to ta slabá polární záře a tak jsem musel fotit opět na vysoké ISO.
Pěkná kompozice, dokonce i sníh, ale polární záře bohužel moc silná nebyla.
Nemělo cenu se zde zdržovat a po této fotce jsem se vydal na hlavní fotoflek. Přešel jsem dřevěnou lávku a snažil se najít nejlepší možnou kompozici, která by zabrala co nejvíce polární záře ale hlavně i dřevěnou lávku a chatičku. A jelikož polární záře nebyla přímo nad chatkou, ale po její pravé straně, komponoval jsem na šířku a využil jsem tak malé říčky jako vodící linky.
Červená chatička, dřevěná lávka, čerstvě zasněžená krajina a polární záře. Co více si přát.
Fotka se vydařila já měl ten moment velikou radost, že jsem dostal druhou šanci a to navíc i s čerstvým sněhem a že jsem té druhé šance využil snad nejlépe, jak jsem jen mohl. Fotil jsem opět na vyšší ISO, jelikož polární záře moc silná nebyla.
Jelikož byla polární záře viditelná krásně nad dřevěnou lávkou, tak jsem kousek popošel o tentokrát komponoval na výšku. Onu říčku jsem opět využil jako vodící linku.
Další zajímavá kompozice kousek od ubytování. Dřevěná lávka s hezkou polární září.
Více zde už opravdu vymyslet nešlo, ale já z fotek mám velikou radost, protože se opravdu povedly a hlavně jsem plně využil zajímavých kompozic, které jsme měli hned u bytování.
Marek nám zatím poslal do skupinovku fotku se zajímavou kompozicí - oblásky na břehu vytvořili tvar šnečí ulity a nad tím ta polární záře. A tak jsem se vydal směrem k němu. Ale fotku jsem už nepořídil, protože po té fotce voda celý obrazec rozbila. Když jsme se ale takto sešli a ani on už nefotil, požádal jsme ho, zda by mi udělal ještě fotku na památku. Polární záře sice slábla, ale stačil jsme ještě napsat přítelkyni, která mezitím se vrátila na ubytování, ať rychle přijde a uděláme si společnou fotku na památku.
Fotka mě pod polární září.
Společná fotka s přítelkyní pod polární září.
Mezitím dorazil ještě Peter, i díky kterému vlastně dnešní fotky vznikly. To on držel stráž a pak nám všem napsal. Udělal si též fotku na památku a při té příležitosti jsem udělali fotku i Lence, která mezitím k nám též dorazila.
Když jsem uklízel výbavu, upozornil nás Marek, že je nad námi krásně vidět souhvězdí Velký vůz s polární září. A to byl motiv, který mě zaujal. Namířil jsem tedy ještě foťák kolmo k obloze a pořídil krásnou fotku na památku.
Souhvězdí Velký vůz s polární září.
A to pro tuto noc bylo vše. Do postele jsem se opět navrátil kolem 3. hodiny ranní.