Pátý den - ráno u papuchalka, přesun do další části Islandu a hezký západ slunce u Vestrahornu

Čtvrtý pokus - ráno ve společnosti papuchalka

Pátý den naší expedice započal opět zvoněním budíku a my unavený, nevyspalý a přesto plný očekávání vyrazili na posledy k hoře Dyrhólaey. Byl to náš poslední pokus spatřit a nafotit překrásné papuchalky.

Než budu pokračovat tak jen ve stručnosti k těmto úžasným ptákům.

Papuchalk patří k nejlepším plavcům na světě a pod vodou vydrží 5 minut. Často můžete vidět na internetu fotky, jak papuchalk drží velké množství rybiček v zobáku. Jejich zobák je vskutku výjimečný . Hloubí pomocí něj nory, umí díky němu používat i nástroje a díky speciálním drobným trnům jsou schopni unést najednou velké množství ryb. Samička snáší jedno velké vejce a v sezení se střídá se samečkem. O potomka se starají oba dva. Hnízda budují cca metr pod zemí na travnatých vysokých plochách. Papuchalk je národním ptákem Islandu a proto pro mě byl šok, když jsem se dozvěděl, že zde není lov zakázaný. Můžete tak bohužel spatřit na jídelníčku v restauracích chody s jejich masem. Za mě je to nehorázné barbarství, hlavně když jich v těchto místech dost ubývá. Hanba Islande!!! Vezmi si příklad z Anglie, kde jsou chráněni.

Na Island jsem odlétal s přáním si přivést fotku papuchalčí kolonie a hlavně portrétní fotku papuchalka, který má v zobáku několik ryb. Po předchozích zkušenostech jsem se modlil, abych vůbec viděl aspoň jednoho papuchalka a měl možnost ho dobře nafotit.

Jelikož jsme dnes měli naplánovaný přesun k Höfn, kde jsme měli další ubytování, čekala nás cesta dlouhá 271 kilometrů takže cca tři a půl hodiny cesty. Nebyla tedy možnost se dopoledne moc zdržovat a navíc největší šance je spatřit bývá v dřívějších hodinách. 

Dorazili jsme krátce po otevírací době a na parkovišti bylo pouze jedno auto. Popadli jsme výbavu a vyrazili na hlavní pozorovací bod. Jenže papuchalci nikde. Pokračovali jsme po cestičce lemovanou řetězem až na její konec a celou dobou jsme se pozorně rozhlíželi. Jenže ani zde jsme neviděli ani jednoho papuchalka. Byli jsme z toho dost smutný. Představa neúspěchu mě drtila. Tolik jsem se na papuchalky těšil a jejich fotky vysnil. Ještě jsme to ale nevzdávali. Vrátili jsme zpátky o několik desítek metrů na hlavní vyhlídku a tam se usadili. Přítomnost pár fotografů s namířenými objektivy směrem k norám, nám dávalo šanci, že by se mohl ukázat. Marek dokonce vyposlechl jejich rozhovor a prý se před chvilkou jeden ukázal, ale hned zase zmizel. Nastavil jsem ideální hodnoty a namířil stejným směrem.  A on se opravdu asi po 15 minutách čekání ukázal. Byl od nás docela blízko, přesto teleobjektiv byl nezbytností.

Papuchalk stojící poblíž nory.

Moc možností na focení nám nedaroval. Pouze se rozhlédl a pak přešel k noře, která k nám byla blíže. Jak jsme před chvilkou byli zoufalý, tak teď jsme byli plný nadějí, že se ještě ukáže a třeba se na chvilku zdrží i mimo noru a třeba se štěstím si stoupne i jinam, kvůli lepší kompozici.

A netrvalo dlouho a poblíž nás se z nory objevil papuchalk a k velikému štěstí pro nás, se neměl k tomu se navrátit zpátky pod zem. Co vám budu povídat. Plný euforie jsme všichni plnili paměťové karty a já za cca 20 minut stihl asi udělat 200 fotek.

Dokonce se mi podařila úsměvná fotka, která se jen tak nepoštěstí a to jeho intimní chvíli, kdy musel vykonat potřebu.

Fotek mám vskutku hodně a tak jsem se snažil vybrat jen několik nejhezčích. Všechny fotky, které vidíte byly pořízené na Nikon d5600 a na teleobjektiv Tamron 150-600G2. 

Takže náš poslední pokus nakonec dobře dopadl. Ano, nejsou to fotky hejna papuchalků, nemám portrétní fotku papuchalka se spousty rybiček v zobáku, ale vem to čert. To že jsme vůbec viděli jednoho papuchalka, který nám dlouho pózoval, toho si nesmírně vážíme a máme i z fotek ohromnou radost, protože jsme už mysleli, že nebudeme vůbec úspěšný.

Další ledovcové řeky

Všichni jsme se vraceli k autu s úsměvem na tváři a spokojení jsme mohli tuto část Islandu opustit. Ve Víku jsme udělali ještě rychlý nákup na dlouho cestu.

Po cestě měl Marek naplánovaných několik zajímavých zastávek z nichž jedna z nich je z minula, kdy foukal dost silný vítr a my jsme nemohli vypustit drona. Ano, tušíte správně - opět ledovcové řeky. Vítr opět foukal silný, ale tentokrát to nebylo tak hrozné, abychom nevyvětraly naše letecký parťáky.

Když jsem zvedl kameru vzhůru, abych zabral celou krajinu, všiml jsem si, že nedaleko jsou zelené ostrůvky. A tak zatímco kluci letěli spíše po proudu, já letěl proti proudu.

Ten zelený ostrůvek se mi na fotce líbil a tak jsem se rozhodl zůstat zde a pouze měnit výšku a kompozici. A myslím si, že to bylo správné rozhodnutí.

Fotek jsem pořídil vícero, ale myslím si, že tyto bohatě postačí. Znáte pořekadlo - když se dobře bavíte, tak čas rychle plyne. Nedá se než nesouhlasit. Netrvalo dlouho a dron již hlásil, že se chce vrátit, jelikož se mu vybíjí baterka. Mohl bych tu opět klidně využít všechny tři baterky a pokaždé bych měl jiné fotky. Ale neměli jsme tolik času a já s pořízenými fotkami byl spokojený a neměl jsem vyloženě potřebu v tuto chvíli skupinu zdržovat.

Další zastávkou byl pěkný kostel Hofskirkja. Na tento kostel jsem se těšil, protože mi připomíná Hobitín. Bohužel rovnou napíšu, že se mi za celou naší expedici nepoštěstilo vyfotit hezkou fotku místních kostelů, což mě mrzí, protože rozhodně patří k zajímavostem, který si svou fotku zaslouží.

Hlavní silnice

Před námi byla ještě spousta kilometrů, ale já si snad každý kilometr užíval. Pro řidiče to není ideální, ale jako spolucestující, zde budete nadšený. Celou dobu jedete po rovině krásnou asfaltkou s úžasnými výhledy, který se postupně mění. Udělal jsem pár mobilovek, jako dokumentační fotku této krásné cesty.

Hlavní silnice na jihu Islandu v úseku od Víku po Höfn

Jak můžete vidět na fotkách výše, tak jsou to úžasné výhledy a to jsem nahrál jen část celé cesty. Za celou dobu jsme nenarazili snad na nějakou velikou nerovnost nebo dokonce díru. 

Počasí jsme měli na cestu krásný a těšili jsme na druhý hlavní bod dnešního programu a to západ slunce u hory Vestrahorn. K cíli to ještě nějaký kus byl a my se blížili k další zastávce - Svínafellsjökull , která byla z dálky už dobře viditelná.  Marek nám zastavil u místního pomníku, připomínající ohromnou sílu přírodních živlů. Skeiðará Bridge Monument se nachází hned u hlavní silnice a máte zde možnost vidět ohnuté silné železné nosníky, to jediné zde zbylo z ohromného mostu po extrémních povodní. V roce 1996 vybuchla sopka Vatnajökull, která se nacházela pod Skeiðarárjökull, jejíž následkem roztály velké kusy ledu a ty se pak s ohromnou masou vody valily dolu do údolí.

Já pomník samotný nevyfotil, ale zato jsem vyfotil na zrcadlovku hlavní silnici s úžasnou krajinou okolo.

Hlavní silnice na Islandu. V dáli vidíte ledovcový splaz Skaftafellsjökull.

Hlavní silnice nabízí úžasné výhledy.

Svínafellsjökull 

Svínafellsjökull je ledovcový splaz největšího islandského ledovce Vatnajökull a zároveň místo, které jsem si oblíbil a nejsem jediný. Mezi turisty to patří k velmi oblíbeným zastávkám a dokonce přitahuje pozornosti i filmařů. Za zmínku stojí, že se zde třeba natáčely Hry o trůny a nebo známy film Interstellar.

Z hlavní silnice odbočíte na vedlejší cestu a pojedete přímo za nosem až na parkoviště, které není daleko. 

Pohled z parkoviště směrem k ledovci.

Od parkoviště vede necelý kilometr pohodová pevná cesta mírným stoupáním až na vyhlídkové místo. Cestu jsem fotil opět pouze mobilem.

Na fotce můžete vidět, jak je parkoviště veliké a zároveň začátek stezky k ledovci.

Celou dobu jdete mírným stoupáním po krásné zpevněné cestě. Pohled směrem k parkovišti.

Podél cesty kvetou pupeny.

V závěrečné části se vám otevře úžasný pohled na okolní hory a na velikou část ledovce.

Závěrečná část stezky na vyhlídkový bod.

Nenachází se zde oficiální vyhlídka, ale to ani není potřeba. Záleží pak čistě na vás, zda sejdete až k ledovcovému jezeru. Já osobně se spokojil s výhledem na horizontu. A že to byl překrásný pohled. Černohnědý písek pod vámi a před vámi veliké bílomodré masy ledovcového splazu, který vede z údolí až k samotnému ledovci do hor. 

Svínafellsjökull - úžasný to pohled

Připadal jsem si tu jako v dokumentech, které si čas od času rád pustím. Krajina jak z jiného světa.  Fotka výše byla pořízena objektivem Nikkor 16-80, ale na bližší pohledy ta 80 byla málo a tak jsem opět vytáhl teleobjektiv. Na hodně místech byl navátý písek a mě se líbil ten kontrast barev a tvary ledovcových stěn.

Fotky výše byly pořízené na teleobjektiv.

Radek sešel i dolu k jezeru, a tak jsem zvědavý na jeho fotky. Jelikož jsme neměli s přítelkyní žádnou společnou fotku s ledovcem, tak jsem poprosil Marka o fotku na památku.

Já s přítelkyní u ledovce Svínafellsjökull.

Ledovcová laguna Jökulsárlón

Naše další zastávka už nebyla tak daleko od nového ubytování. Tato ledovcová laguna patří k tomu nejlepšímu, co Island nabízí a za mě je to jednoznačně nejvíce fascinující místo, které jsme za naší expedici navštívili.

Toto ohromné jezero se nachází u ledovce Breiðamerkurjökull, což je výstupní ledovec z největšího ledovce na Islandu a to Vatnajökull. Jak postupně ledovce tají, tak se kry různých velikostí odlamují a sesunují do laguny. Některé kry zde zůstanou déle a některé se zase rychleji odplaví do moře, které je blízko a jeho pláže jsou dobře známé pod názvem Diamond Beach. Určitě jste nejméně jednou za život viděli fotku, průsvitné ledové kry na černé pláži, obklopenou máznutou vodní hladinou ( efekt ND filtru ) a barevné oblohy. Takže top dvě místa na focení a hned u sebe.

Navigace na toto fascinující místo je úplně jednoduchá. Stačí jednoduše jet po hlavní silnici. Už z auta si můžete všimnout ledových ker na hladině. Parkoviště se nachází hned u hlavní silnice. Tak jako u dalších turisticky oblíbených míst, je zde parking zpoplatněný. A pokud si myslíte, že nezaplatíte, jelikož tu není, kdo by vybíral, tak to byste dobře neudělali. Je tu zde kamerový systém a po zaparkování máte vyměřený čas na zaplacení.

Ohromné ledové kry v laguně.

Po zaparkování máte možnost jít až k vodní hladině a nebo si užít výhled trochu z výšky z oficiální cestičky. My jsme měli veliké štěstí, že zrovna laguna plná ledových ker různých velikostí. Co tak sleduji online kamery, tak často zde bývá jen pá ker a laguna je jinak prázdná.

Z cesty máte možnost shlédnout lagunu trošku z výšky.

Jökulsárlón je skutečně úchvatné místo a troufám si říci, že zde nelze udělat ošklivou fotku. Ba naopak, zde uděláte hezké fotky za všech okolností. Ať svítí sluníčko a nebo je zatažená obloha, Ať tu jste přes den a nebo třeba na západ slunce. Tady je to zkrátka fotografická jistota.

My měli zrovna převážně slunečno a tak můžete nahlédnout, jak to vypadá přes den za hezkého počasí. Byl to úžasný pohled. Ledové kry různých velikostí a tvarů. Zářivě bíla a prosvítající blankytně modrá.

Některé ledové kry v laguně dosahují uctivých výšek.

A když píšu různých velikostí, tak některé byly opravdu ohromné. Marek byl mile překvapen. Byl tu už vícekrát, ale toliko ker i těch obřích tu ještě nikdy nezažil.

Jak můžete vidět na fotkách výše, každá je z jiného místa laguny. Laguna je to vskutku ohromná a pokud máte štěstí jako my, tak zde uděláte nespočet fotek a každá bude jiná. Ale jak se říká, jedna fotka vydá za sto slov, udělal jsem tedy i nějakou oddálenější fotku.

Ledovcová laguna Jökulsárlón vyfocena z cestičky. Na fotce vidíte cca polovinu celé laguny a dá se sejít přímo na břeh až k vodní hladině.

Rozloha laguny je vskutku fascinující a když budete mít štěstí, tak bude plná ledových ker různých velikostí a tvarů.

Jak můžete vidět na dvou fotkách výše, tak její rozloha je vskutku fascinující a o kompozice zde není nouze. Udělal jsem zde nespočet fotek a troufám si říci, že jejich počet překročil i focení papuchalka.

Jedna z dalších zajímavostí. Ti co milují focení wildlife, tak zde budou pozorný. Zde totiž máte možnost spatřit a hlavně nafotit tuleně, které když budete mít veliké štěstí, tak se třeba vyvalí na ledové kře. My jednoho tuleně spatřili, ale jelikož svítilo prudké sluníčko a vodní hladina se celá leskla, tak nemělo cenu se ho snažit vyfotit.

Pokud rádi fotíte sociální fotky na instagram, máte zde dvě menší dřevěné mola, která vás dostanou trochu blíže k těm menším ledovým krám a některé budete mít třeba i na dotek. A pokud vám to nestačí, a chtěli byste se přiblížit k těm větším krám, máte možnost si zaplatit zážitek v podobě vyhlídkové plavby v obojživelníku po ledovcové laguně.

Obojživelník, který vás vezme nejblíže k ledovým krám.

Čas rychle plynul a tak jsme se vydali nazpět k autu. Všem se nám tady velmi líbilo a proto jsme byl nadšený, když nám Marek řekl, že plánuje se zítra vrátit a to na západ slunce. Ještě nenastal ani dnešní západ a já se už těšil na ten zítřejší.

Třetí ubytování

Další ubytování nás čekalo v městečku Höfn, které je vzdálené od ledovcové laguny hodinu autem. Městečko je hezké hlavně jsou zde i potraviny, takže máte možnost doplnit zásoby a milé překvapení byly i suvenýry v potravinách. Koupil jsem si zde krásného kulicha s papuchalkem a i plyšáka papuchalka na památku. A je dobře, že jsem ho zakoupil právě zde, původně jsem chtěl na letišti, ale tam neměli takhle pěkného a kulicha už vůbec ne. 

Suvenýry nakoupené v potravinách v Höfn

Ubytování na dvě noci jsme měli Höfn Hostel a toto ubytování patřilo k těm nejoblíbenějším. Jedná se opět o hostel, takže společné záchody, koupelna i plně vybavená kuchyň. Vše bylo krásně čisté a hlavně celý hostel byl docela velký, včetně jídelny. Jako milý bonus a překvapení, bylo zázemí v jídelně v podobě el. spotřebičů jako mikrovlnka, gril, překapávač, neustále ohřáté vody na čaj nebo čokoládu,  a dokonce i sušenek. To vše bylo pravidelně doplňované a bylo to zadarmo.

Hostel z venku

Náš pokoj

Západ slunce u Vestrahornu

Na ubytování jsme dorazili k večeru a tak jsme si uvařili pozdní oběd a vyrazili k Vestrahornu. Časově jsme to krásně stíhali. Od ubytování je to pouhých 15 kilometrů. Cesta sem je jednoduchá. Do navigace si dejte Camping Horn - Viking Cafe. Zde se nachází parkoviště, ale my jsme využili možnosti dojet ještě dále na další parkoviště, abychom se přiblížili co nejvíce k fotolokaci. Samozřejmě opět je to placené a hlídané kamerovým systémem.

Hora Vestrahorn patří k nejfotografovanějším horám na Islandu a každý fotograf, který na jih Islandu zavítá, tak toto místo určitě navštíví. Nejčastěji se fotí tato ikonická hora s dvěma kompozicemi. První známé fotky jsou z černé pláže. Velmi oblíbené focení hlavně, když tu jste v zimě a je polární záře. Druhá kompozice je kousek vedle a za mě ta zajímavější. Určitě jste fotky s touto kompozicí nejméně jednou na internetu viděli. Fotí se zde totiž do popředí takové bochánky černého písku na nichž rostou trsy dlouhé trávy. Narozdíl od focení z pláže, je to zde těžší, jelikož najít pěknou kompozici je docela oříšek, o čemž jsem se sám přesvědčil.

Po zaparkování jsme se rozdělili. Já chtěl jako první fotit fotku s těmi bochánky zatímco kluci se vydali rovnou k pláži. Jak jsem si původně myslel, že po chvilce najdu hezkou kompozici a přesunu se ke klukům na pláž, tak jsem rychle zjistil, že to byla mylná myšlenka. Najít ideální kompozici, kde by bylo dost bochánku symetricky rozmístěných a zároveň nebyla tráva spálená, ale aspoň trochu zelená, to byl opravdu oříšek. Zároveň ještě zmíním, že se pohybujete celou dobu po černém písku. Tudíž zůstávají po vás stopy a tak si můžete nechtěně hledání kompozice zkomplikovat.

Po delší době hledání jsem našel to správné místo. Nespočet bochánků dobře rozmístěných, hodně zelené trávy a jako veliký bonus byla struktura písku v popředí. Jediné mínus byla nepřítomnost světla. Bohužel slunce svítilo v jiné části Islandu a sem k Vestrahornu jeho paprsky dopadaly velmi slabě. Každopádně jsme měli štěstí na velmi zajímavou oblohu. Hodně fotek na internetu najdete s oblohou která sedí těsně nad zemí a nebo je bez jakékoliv struktury mraků. Přesně ta obloha, kterou jsme zažívali první dva dny. Ale tento večer panovala parádní dynamická obloha plná těžkých mraků a z levé časti byla krásně osvětlená vzdáleným svitem slunce. A tak jsem nafotil další mou oblíbenou fotku z Islandu.

Vestrahorn při západu slunce

První kompozici jsem měl nafocenou a spokojený jsem se vydal na pláž ke klukům. Focení z pláže je kompozičně snazší záležitostí. Když chytnete ideální podmínky na klidnou hladinu, můžete si stoupnout dále ob břehu do vody a vyfotit tak dokonalé zrcadlení. Další možnost a tu jsem zvolil já, je stoupnout si na hranu hladiny a využít jí jako vodící linku směrem k hoře. Jelikož foukal silnější vítr a byly zajímavé mraky, které rychle pluly, nasadil jsem ND filtr64x. K dokonalosti opět scházelo to světlo, ale ta parádní obloha naštěstí vše zachránila.

Vestrahorn při západu slunce focený z pláže.

Nikon d5600 a Tamron 10-24 vc

Během focení foukal silnější nárazový vítr, ale měli jsme veliké štěstí. Právě dnes měla udeřit ta silná bouře, před kterou nás varovali z autopůjčovny a dokonce i na ubytování visela výstraha. Realita byla taková, že udeřila po našem focení a to bylo veliké štěstí, protože za silného větru by zde fotit nešlo. Onen fotogenický černý písek by všude lítal a tak by rozhodně nevznikla ta fotka s písečnými bochánky a s tou krásnou strukturou. 

Po focení z pláže jsme se chvilku toulali mezi těmi fotogenickými krtinci, ale už se mi nedařilo najít tak pěkné zákoutí a tak jsme se nakonec vydali po silnici nazpět k autu. Chtěli jsme zde totiž zkusit nafotit východ slunce, ale já potřeboval dobít baterky, a tak jsme se museli vrátit na ubytování.

Každopádně tento den se mi velmi líbil. Hned ráno se nám podařilo nafotit papuchalka a splnil jsem si tak veliký sen. Nafotil jsme z dronu hezké fotky další ledovcové řeky a viděli jsme krásný ledovec. Navštívili jsme úchvatnou ledovcovou lagunu a nakonec krásný západ slunce u Vestrahornu.

předchozí kapitola                                                                další kapitola