Pátý, šestý a sedmý den
Pátý den
Pátý den jsme měli počasí jak z katalogu cestovek. Modrá obloha a příjemné teploty, že jsme měli pocit, že snad přichází jaro.
Odpolední program jsme opět měli ve volném duchu a tentokrát jsme se vydali opačným směrem, než ty předchozí dny. Nejeli jsme za konkrétním cílem, ale pouze prozkoumat blízké okolí a případně najít nové zajímavé kompozice pro focení s polární září.
První zastávku jsme udělali nedaleko ubytování. Hory přes zátoku byly v zajímavém oparu, ale já se rozhodl na rozdíl od ostatních fotit jiný motiv. Líbila se mi impozantní, možná v našem okolí i největší hora, která mí opět připomínala trochu Himalájskou krajinu. Navíc v místě, kde jsme stáli, se dala hezky komponovat s lesem do popředí, ale na tuto fotografii jsme potřeboval teleobjektiv a tak jsem si opět půjčil výbavu kolegyně. Jelikož jsme fotili během odpoledne, tak bylo nezajímavé světlo, ale fotka na památku se myslím povedla.
Krajina Lyngenských Alp mi skutečně místy připomínala fotky z Himaláje.
Velmi by se mi líbila tato kompozice s krásným zlatavým světlem, ale bohužel slunce zapadá v jiném úhlu. Každopádně to nijak neubírá na impozantnosti místní krajiny, která si mě získala.
Po krátké zastávce jsme pokračovali po silnici dále, až jsme dojeli do vesnice Furuflaten. Malá vesnička o pár domcích, s vlastním přístavem a zajímavou telefonní budkou. Hned jako první mě zaujali domečky pokryté travinou. Na svých cestách jsem se s tím ještě nesetkal a pouze něco podobného viděl na fotkách. Samozřejmě jsem si je vyfotil na památku, jen bohužel v popředí bylo více ruchu v podobě stožárů.
Jeden z pohledů z vesnice Furuflaten.
Jak si můžete všimnout na fotce výše, za těmi budovami je vodní plocha. Vesnice má svůj malý přístav, který je volně přístupná a tak jsme se prošili po molu. Panoval zde opravdu neskutečný klid a v kombinaci s nezvykle teplým počasím a azurovou oblohou to tu byl relax pro duši.
Malý přístav ve vesnici.
Furuflaten je malinká vesnička a nejvíce času jsme strávili u malého přístavu. Ve vodě byly krásné veliké hvězdice, ale bohužel se mi je nepodařilo přes vodní hladinu vyfotit i když voda zde byla krásně čirá. U přístavu se mi líbil pohled na kamennou budovu a zasněžené hory na druhé straně fjordu.
Záběr jak z katalogu cestovky. Byl zde opravdu neskutečný klid.
A to bylo z naší krátké zastávky vše a pokračovali jsme po silnici dále, až jsme dojeli na konec fjordu. Obloha byla takřka celá jasná a nechtělo se nám snad ani věřit, že se to má k večeru zatáhnout.
Přiznám se, že na mě už padala únava jelikož jsem toho moc na této expedici nenaspal a navíc zde mi chyběl nějaký výrazný prvek na focení a ani podmínky nebyly úplně dechberoucí. A tak jsem se zde spíše procházel a moc toho nenafotil. Nakonec jsem ale i já foťák vyfotil. Zaujala mě totiž lodička na souši, která zde byla bezpečně uložena ale z dáli vypadala, jako ztroskotaná loď.
Krásná lodička s horskou kulisou v zasněžené krajině.
Když jsem došel na konec tohoto ostrůvku, snažil jsem se najít zajímavou kompozici na focení, ale úplně fotogenické to zde nebylo. Slunce už pomalu klesalo k obzoru a tak se krajina začala nořit do krásného teplého odstínu. Respektivě tak kam slunce zasvítilo. Tato zátoka byla celá ve stínu. Jelikož jsem si do popředí zvolil vodní hladinu a pár kamenů z nich vykukující, jsem nasadil ND filtr a nastavil delší čas. Vznikla tak hezká fotka na památku, ale určitě to nepatří k topovým fotkám. Líbil se mi totiž pohled na zasněžené hory v dáli na které dopadalo krásné předzápadové světlo.
Typický pohled z Lyngenských Alp v zimním období. Fjordy a nad nimi zasněžené hory různých tvarů a velikostí.
Přiznám se, že jsme se na tomto místě zdrželi i kvůli mně a to asi byla veliká škoda. Se západem slunce jsme vzhledem k předpovědi vůbec nepočítali a ani s polární září. O to více jsme byli překvapeni, když jsme se vraceli na ubytování a sledovali parádní oblohu a nejspíše poslední sluneční paprsky.
Marek na nejbližší možnosti zastavil a rychle jsme vyskákali z auta. Zatímco zbytek skupiny přelezl svodidla a běžel k vodní hladině, já jako jediný zůstal u auta a to ze strachu, abych nepřišel o úplně poslední paprsky, které byly bohužel velmi slabé. Jak ještě před několika hodinami byla jasná obloha, nyní byla plná hezkých barevných mraků a skrz malinkou škvíru svítilo slunce na vrcholek dominantní hory. A právě i proto jsem se rozhodl nakonec celý pohled přiblížit, protože fotit na široký ohnisko mi nedávalo smysl, jelikož nasvětlené plochy bylo zcela minimum.
Ta obloha byla úžasná, jen škoda, že jsme nestihli více více světla, protože to by byla boží fotka.
Jak můžete vidět na fotce výše, obloha byla skutečně luxusní a já si nadával, že jsme se kvůli mě zdrželi a nestihli tak více krásného světla. Skupina mi to ani nijak nevyčítala a jak řekl sám Marek, se západem se dneska nepočítalo, takže byli všichni šťastný i za toto.
Když jsem nafotil poslední paprsky, vydal jsem se za zbytkem skupiny dolu k vodní hladině, kde jsem se rozhodl už fotit na široké sklo. A musím říci, že od vodní hladiny to byla krásná podívaná. Světlo sice v krajině chybělo, ale ta obloha byla stále parádní. Nasadil jsem ND filtr 64x a pořídil další hezkou fotku.
Byl to krásná podívaná a k dokonalosti chybělo jen to západově světlo dopadající na pohoří po levé straně.
Byl to skutečně překrásný západ slunce a od té vodní hladiny to byla parádní kompozice. K naprosté dokonalosti a spokojenosti chybělo jen to západové světlo, které by osvítili krásně do oranžova pohoří na levé straně fotografie. Ale i bez toho světla si troufám říci, že se jedná o krásnou fotku a jsem za ní rád. A když si vezmeme, že jsme vlastně původně neměli už nic nafotit, tak to byla veliká paráda.
Zatímco někteří se ještě zdrželi zde dole, já se nevrátil k autu a vyfotil jsem si ještě na památku klikatící se silnici a nad ní zasněžené hory, nad kterými byla velmi zajímavá obloha.
Po této fotografii jsem vyčkal na návrat ostatních a vydali jsme se na ubytování.
Šestý den
Marek nás tedy vzal na výlet k místu, kde jsme fotili druhou noc jednu z nejkrásnějších hor Norska s polární září, ale nyní jsem pomalu foťák ani nevytáhl. Marek sice kráčel po zamrzlém okraji potoka a nafotil zde pár zajímavých fotek, já ale nedokázal najít za těchto podmínek zajímavý motiv. A jelikož tato obloha byla i v noci a my brzo vstávali na letiště, bylo jasné, že už nenafotím ani v noci, ale to mi vůbec nevadilo, jelikož fotek polární záře jsem pořídil velké množství a hlavně vznikly fakt parádní fotky na památku.
Sedmý den
V Tromso na letišti přítelkyně ještě koupila na památku krásného plyšáka soba. Když už máme doma plyšáka papuchalka z Islandu a plyšáka soba z Norska, tak asi založím novou tradici a snad se zadaří přivést si z dalších zemí typické zvíře pro tu krajinu jako plyšáka.
Tak toto bylo vše z kapitoly: Denní fotky. Snad se vám čtení líbilo a pokud jste si ještě nepřečetli kapitolu: Polární záře, tak jednoznačně doporučuji, jelikož to byl náš hlavní cíl a mohu s radostí napsat, že to vyšlo na jedničku. Pokud jste milovníci zvířat, tak doporučuji poslední kapitolu: Soby - kde se dozvíte, zda jsme měli štěstí a podařilo se nám nafotit tyto krásné tvory.