Polární záře alias Aurora Borealis je viditelná pouze v místech severního polárního kruhu. Aplikací, které hlásí její předpověď je několik a určitě narazíte na označení Kp index. Kp index vám určuje v jaké zeměpisné šířce by se měla polární záře objevit a tudíž by byla možnost jí sledovat. Na internetu je krásně znázorněné, jaké oblasti spadají pod ono číslo Kp indexu. Pokud se nacházíte na Lofotech je potřeba minimálně hodnota 2 ale ideálně 3. Pokud bude hlášena ještě větší hodnota, tak je to dobrý předpoklad k pozorování a případnému nafocení polární záře. Ale aby to nebylo tak jednoduché, tak si ke Kp indexu přičtěte ještě, že musí být ideálně jasná , přinejhorším polojasná obloha.

A jak vlastně vzniká polární záře? Vše začíná na slunci, které vysílá do vesmíru sluneční vítr, což je směs nabitých částic protonů a elektronů. Samotný sluneční vítr nestačí a druhou nezbytnou součástí vzniku polární záře je magnetické pole Země, o které se stará žhavé jádro planety. Magnetické pole slouží jako štít a kdybychom ho neměli, tak bychom přišli o atmosféru. Avšak některé částice slunečního větru si cestu naleznou a srazí se s atmosférou. Doporučuji shlédnout toto skvělé video, z kterého jsem čerpal a je tam i vysvětleno, co ovlivňuje barvu polární záře.

https://www.youtube.com/watch?v=_QTqUmFoCr0&ab_channel=Zv%C4%9Bd<br>

Pokud jste četli předchozí článek, tak víte, že jsme měli skoro po celou dobu naší expedice zataženou oblohu a to i v noci. První naděje na spatření polární záře byla až v sobotu, kdy jsme měli jasnou oblohu ale Kp index byl malý a tak se rozhodli naši fotografičtí průvodci zůstat na ubytovaní a sledovat jí z verandy a fotit od ubytovaní. Naší večerní debatu přerušil jeden z členů, který přišel, že je venku polární záře. Natěšený v pantoflích jsem vběhnul na verandu v domnění, že uvidím zelenou oblohu. Místo toho jsem viděl jen černou a v jednom místě byl šedivý pruh připomínající klasickou oblačnost v noci. Na můj údiv reagoval Honza, ať to naexponuji na zrcadlovku. Přezul jsem pantofle za boty, umístil stativ s výbavou a zmáčkl spoušť. Když mi zrcadlovka ukázala snímek, tak jsem nevěřil vlastním očím. Ten šedivý pruh byl zelený a já byl nadšený, že vidím po prvé v životě polární záři. Informoval jsem hned ostatní a ukázal jim snímek. Jediný, kdo se ale rozhodl jít se mnou fotit byl Miro, ostatní už zažili silnější záři a tak zůstali na ubytování.

Polární záře skutečně moc silná nebyla ale já byl rád, že se mi podařila aspoň jedna fotka na památku a mohl jsem si říci, že jsem jí zažil a že si vezu fotku. Slabší ale vezu. Na ubytování jsem jí ukazoval ostatním účastníkům a myslím že Martin jí dobře pojmenoval - Anděl. A skutečně s odrazem ve vodě to vypadá jakéo křídla anděla.

Polární záře, která díky svému tvaru a odrazu ve vodě dostala pojmenování Anděl.


Ani nevím v kolik jsem šel spát, ale lepší fotky už nevznikly. Polární záře postupně mizela a zase se objevovala.

V neděli jsme měli naplánovaný východ slunce v Hamnøy a tak nás čekalo brzké vstávání. Já vstával ještě o něco dříve a šel jsem se podívat na verandu, zda uvidím šedivé pruhy na obloze. A byly tam. Rozhodl jsem se ještě rychle nafotit panorama, ale polární záře byla stále slabá. Tentokrát jsem zakomponoval horu u ubytování a osvětlené domky. Fotka je složena ze dvou fotek při použití bracketingu.

Panoramatická fotka polární záře nad vesnicí, kde jsme byli ubytovaný.

Další fotky jsem již nestihl a my jsme zažili luxusní východ v místě, na které jsem se dlouho těšil. Doslova vysněná fotka z Lofot a splněný velký fotografický sen. Mnohem více informací naleznete v předchozím článku a nyní se přesuneme na samotný večer našeho posledního dne na Lofotech. Předpověď opět hlásila malý Kp index a tak jsme ve focení ani moc nedoufali. Aby toho nebylo málo, tak naši fotografičtí lektoři a průvodci odjeli vyřešit zapůjčení třetího auta na zítřejší odvoz na letiště. 

Tentokrát nás upozornil Miro, který napsal do skupinového chatu, že již fotí a poslal ukázkovou fotku, kde ta záře vypadala lépe jak předchozí noc. Na nic jsem nečekal a hned jsem šel ven, najít si zajímavou kompozici. Polární záře byla stále pro mé oči pouhými šedivými pruhy na hvězdné obloze. Udělal jsem první fotku a opět krásná zelená záře. Chtěl bych vidět jako zrcadlovka, teda aspoň v tuto chvíli. Přítelkyně dala akční kameru k vodě, aby tam byl hezky vidět odraz ve vodě a nastavila noční timelaps. Já ale bohužel s místem spokojený nebyl. Nešel jsem úplně k vodě a tak jsem měl odraz od vzdálené lampy na fotce a nic hezkého to nebylo. Nechce se mi doteď věřit, že to způsobila ona, ale donutila mě kvůli tomu odlesku, hledat jinou kompozici. Toto hledání mě dovedlo až k té lampě, kde jsem si stoupnul na hranu mola. Hurá, žádný odlesk, krásná polární záře, ale v rohu fotky kus mola, který naprosto rušil atmosféru. A tak jsem se rozhodl obejít malý domeček, který slouží asi jako naše kůlny a tak schovat lampu i molo. Ještě, že jsem měl sebou čelovku, protože za domkem nebylo v té tmě nic vidět a navíc jsem se prodíral přes různé harampádí včetně nějaké lodičky. Celé to působila jako skládka. Až na ubytování mě napadlo, že jsem asi vlezl někomu na pozemek. Na Lofotech nejsou ploty. Není to jako u nás. Jiná mentalita, žádný zlodějíčci či sprejeři atd. Na mou obranu, nic zlého jsem neudělal ani jsem nic nepoškodil. Když jsem si konečně v té tmě našel místo pro stativ, nastavil jsem příslušné nastavení na zrcadlovce a zmáčkl spoušť. Když se mi objevila výsledná fotka, tak jsem si z toho málem sedl na zadek. 

Polární záře focena nedaleko ubytování.

Už teď jsem měl fotku, z které jsem byl nadšený a doufal jsem, že na PC nebude vidět moc velký šum a že i kompozičně to bude v pořádku. Focení v noci má tu nevýhodu, že se s kompozicí perete. Ano můžete si nasvítit před sebe čelovkou, ale není to jako za dne a pokud jste ve skupině, tak nesmíte tím světlem kazit focení ostatní. Já tu byl sám a tak jsem si mohl dovolit v případě potřeby si svítit, jak mi přišlo vhod. 

Polární záře se různě měnila a já fotil na obě dvě výbavy, avšak nejvíce se mi líbí fotka, kterou vidíte výše. Když ta zelená mrška zeslábla a já se rozhodl vrátit přes tu skládku zpátky na ubytování, říkal jsme si, že by bylo super někam jet na pláž, kde bude mnohem lepší kompozice. Netrvalo dlouho a vrátili se kluci i s třetím autem a se zajímavým vyprávěním. Ve stručnosti opět asi typická severská nátura. Dostali na email potvrzení, že na ně auto čeká. Nebylo to úplně nejblíže a když tam dorazili, tak nikde nikdo, auto žádné a nikdo nezvedal telefon. Takže museli rychle hledat jinde. Zadařilo se jim, ale přijeli asi kolem 21 hodiny a měli toho plné zuby a tak se jim už nikam nechtělo jet. Myslel jsem si, že je už po focení, že polární záře lepší nebude a stejně se nikam nejede. To jsem se ale zmýlil.

Krátce po návratu kluků, se opět polární záře ukázala a tentokrát byla nejsilnější. V teplákách ale už v botách a v bundě jsem započal toto focení na verandě, kde možnosti kompozice byly omezené. Tentokrát mé oči konečně zaregistrovali, že se jedná o polární záři a já neviděl jen šedivou ale nově i slabě zelenou. Tušil jsem, že na zrcadlovce to bude veliká nádhera, ale to co se mi objevilo, mě odrovnalo. To se slovy nedá popsat, a je potřeba to zažít. 

Polární záře focená z verandy ubytování.


Ta zelená kráska se postupně vlnila, místy slábla, jinde se zase zjevila, aby pak po chvilce zmizela. Upřeně jsem sledoval oblohu a snažil se z verandy vytěžit maximum. Když se zjevila nad horami po mé levici, přesunul jsem stativ s výbavou a připravil novou kompozici.

Polární záře focená z verandy ubytování.

Ačkoliv vznikly dvě krásné fotky, za které jsem neskonale rád, jsem chtěl více. Opustil jsem ubytování, ale bohužel žádnou novou zajímavou kompozici jsem nenašel a tak jsem se rozhodl vrátit. V tu chvíli vyběhli dva účastnící naší expedice, že si berou auto a jedou fotit na to místo, kde celá naše dovolená začala. Tam kde přítelkyně uklouzla a já se propadl. Samozřejmě mě lákala vidina krásné fotky se skvělou kompozicí a parádní polární září, ale při představě, jak se škrábu po té cestě v absolutní tmě s čelovkou a navíc tam je nová vrstva sněhu, no nic pro mě.  Když jsem dorazil na ubytování, tak jsem se moc neohřál, protože přítelkyně šla pro kameru a tak jsem jí doprovodil. Kamera snímala asi tři hodiny, ale bohužel jen 7 vteřinové video, ale naprosto úchvatné. Je vidět polární záře v celé své kráse, jak tančí.

Bylo už dost hodin a nás čekalo zítra brzké vstávání, abychom dorazili včas na letiště. Přítelkyně si šla lehnout, ale já zůstal v obýváku a průběžně jsem chodil na verandu, kontrolovat zda se polární záře neobjeví na místě, kde jsem se jí přál moc vyfotit. Jediné místo, kde byla dominantní hora. To by byla nádhera. Zasněžená hora a nad ní zelená obloha. Netrvalo dlouho a poblíž hory se polární záře zjevila. Začal jsem tedy fotit opět z verandy, ale kompozičně to nešlo nijak pořádně vymyslet. A tak jsem se rozhodl jít fotit blíže do vesnice s tím, že budu za chvilku zpátky a proto jsem se už nepřevlíkal do zateplených kalhot. Pouze jsem se obul a vzal si bundu a vyšel v teplákách, který moc nehřáli. Jenže ani kousek od ubytování to kompozičně moc vymyslet nešlo a tak jsem se rozhodl vrátit. A když jsem chtěl vyšlápnout těch pár schodů, tak mě to napadlo. Viděl jsem totiž kopec u ubytování a rozhodl jsem vylézt jak to jen půjde vysoko a zkusit štěstí tam. Stoupal jsem po zamrznutých trsech trávy a hlíny, až jsem se dostal do bodu, kde byly přede mnou zamrzlé kameny. Rozhodl jsem se tedy fotit odtud. Ale polární záře přímo nad horou nebyla a místo toho byla tam, kde už jí mam nafocenou. Jelikož ale byla jiného tvaru, tak jsem si udělal další fotku.

Polární záře focena z kopce u ubytování.

Poté jsem chvilku hledal ideální kompozici na focení záběru, který jsem si přál. Zde focení po tmě po kompoziční stránce znamenalo několik zkušebních fotek. Po tmě nevidíte, zda jsou v dáli nějaký stromy, nebo něco jiného. Nevidíte, zda vám padá horizont atd. Každopádně kompozice nalezena a polární záře stále nikde. Úplně komfortní to nebylo. Jelikož jsem fotil ve svahu a v noci, tak jsem si nemohl moc dovolit si protáhnout končetiny a třeba se projít a fotobatoh jsem měl celou dobu opřený o nohy, aby se neskutálel dolu. Mohl jsem čekat cca 40 minut, když se konečně zjevila. Čekání se vyplatilo. Nejdříve byla slabá a vedla nad horou přesně, jak jsem si přál. Pak zmizela avšak po chvilce se objevil pruh, který se každou chvílí rozšiřoval a sílil na intenzitě, takže po chvilce ze šedivé byla světle zelená. Fotil jsem po celou tu dobu. Když dosáhla svého maxima, tak naopak začala slábnout, až se proměnila na slabou záři, která však rapidně nabyla na své šíři.

Polární záře focena ze svahu kopce od ubytování.

Polární záře focena ze svahu kopce u ubytování. Má nejoblíbenější fotka.

Polární záře focena ze svahu kopce.

A to byla poslední fotka polární záře z naší expedice na Lofoty. Samozřejmě tím polární záře nekončila. Svítila průběžně dále, ale už tak bylo dost hodin a mě ještě čekala sprcha a aspoň pár hodin spánku před dlouhou cestou domu.

Takže štěstí se na nás nakonec usmálo. Poslední noc a krásně nám zasvítila. Bylo to ohromné štěstí, protože KP index byl hlášený malý. A o tom koneckonců focení je. O štěstí nebo smůle na podmínky.

Snad se vám fotky i čtení líbilo a pokud jsou Lofoty vaším snem, tak doporučuji vyrazit. Když budete mít štěstí na hezké počasí, tak si odvezete spousty vzpomínek a fotek z jednoho nejkrásnějších míst na naší planetě.



zpátky na blog                                                                poslední kapitola