Samota
Jak nekonečná poušť.
Pocit, když se
chystáš zmáčknout spoušť.
Prostor plný stínu,
pravdu nehledej ve
vínu.
Žádný úsvit, žádná
naděje,
depresí jen závěje.
Tolik slov, tolik
emocí.
Jako být sužován
nemocí.
Nemocí z které cesta
není.
Světla v tmu se mění,
vše to v tobě pění.
Temnotě postupně
propadáš,
sám sebe slovy
napadáš.
Vinu celému světu
dáváš,
avšak jakýkoliv dotyk
uvítáš.
Dotyk, jež tvou duši
zahřeje.
Dotyk osoby, jež ti
lásku přeje.
Někoho komu celý
život věnuješ.
Někoho pro koho se s
láskou obětuješ.