Tato fotoexpedice pro mě a přítelkyni byla v mnohém ve znamení: poprvé. Poprvé v životě letět letadlem. Poprvé v životě tak daleko, až za severní polární kruh. Poprvé v životě stanout na sněžnicích. Poprvé v životě vyhlížet polární záři a také poprvé v životě plout na trajektu. Ale pojďme to hezky vzít od začátku.

Možností jak se dostat na Lofoty je vícero. My jsme zvolili leteckou dopravu a to včetně samotného přesunu na Lofoty z Bodo. 

Odlet byl v neděli v 9:40 z Ruzyně. Sraz jsme si dali kolem 7 hodiny ráno v hale. Na Lofoty nelétá přímý spoj a letíte společností Norwegian. Nečekejte vyloženě nějaký luxus, ale první let trvá pouze dvě hodiny. 

naše letadlo Boeing 737-800

Nalodění proběhlo v pořádku a zatímco na zemi jsme měli nad hlavou zataženou oblohu, po krátké chvilce od startu jsme se dostali nad tu šedivou deku. Byl to skvělý pohled. Šedivý skoro bezbarvý svět náhle vystřídalo modré nebe a pod námi krásně nasvětlené mraky. Bohužel tato oblačnost, nad kterou jsme vystoupali, vydržela takřka po celý let a tak z výhledu moc nebylo. Když letadlo začalo klesat, dostali jsme se pod onu oblačnost a konečně jsem mohl spatřit zem. Zasněžená krajina v které moc kopců nebylo, ale zato nespočet různých jezer a řeky, které se krásně klikatily. 

Letadlo přistálo krásně čistě a my jsme v pořádku dorazili do Osla. Díky přívětivému větru jsme dorazili dokonce i o něco dříve. Letiště v Oslu mě překvapilo. Veliké, prostorné a spousta nových prostor se tam rekonstruovala. Na každém rohu jídlo. Celé mi to připomínalo spíše obchodní dům. Spousta míst k sezení a jelikož jsme měli skoro dvě hodiny do dalšího odletu, tak se naše skupina rozdělila. 

Když se blížil čas odletu, setkali jsme se s posledním účastníkem fotoexpedice, který přiletěl jiným spojem. Bohužel došlo k nedorozumění a místo toho, aby jeho zavazadlo pokračovalo dále podle plánu, přišla mu sms, že si ho má vyzvednout. To by ale znamenalo, že nestihne další let a tak musel pokračovat dále bez zavazadla. 

Do teď krom tohoto zaváhání ze strany letiště bylo vše v pořádku. Nalodili jsme se na další letadlo, které opět patřilo společnosti Norwegian a letěli jsme do Bodo. U okénka jsme se prostřídali, aby se i přítelkyně mohla pokochat. A zatímco já měl výhled celou dobu tak trochu o ničem, ona si užila západ slunce.  

Cca 60 procent letu probíhal v poklidu až do prvních turbulencí. Nic strašného, ale záhy se slova ujmula letuška a začala něco přednášet v norštině a poté v angličtině. Jen co to dořekla, letadlo sebou začalo více házet a piloti nám dokonce zhasli. Tyto turbulence byly už mnohem silnější. Naštěstí to hoši zvládli a my jsme nakonec přistáli, i když toto přistání bylo cítit. K mému velkému překvapení nikdo nezačal vystupovat a letadlo se mírně houpalo. Letuška opět začala s proslovem a já se dozvěděl od kolegy účastníka expedice, že fouká silný vítr a hrozí překlopení letadla kvůli převážení. Vystupovat tedy bude nejdříve zadní část letadla. Takže jsme vystupovali mezi prvními. 

Letiště v Bodo je malé, ale zato personál na odbavení důkladný. Oproti Ruzyni jsme zde museli vyndat i zrcadlovky a drony a přítelkyni vysypali i batoh, ve kterém převážela veškeré nabíječky. Dalo to práci, zase vše narvat zpátky, tak aby se batoh dal zapnout. Jak je letiště docela malé, tak čekací halu mají hezkou. A právě zde jsme se dozvěděli, že lety které teď letí do Svolvaer jsou rušeny kvůli silnému větru. Bylo cca 17 hodin a my jsme měli letět až v 19:35, takže jsme doufali, že to poletí. Prošli jsme si celou halu, skočili si na záchod a i si koupili nějaké zásoby vody a taky luxusní párek v rohlíku, jež se jmenuje myslím Ostelpose. Norsko rozhodně není levné a na letišti dáte za malou lahvičku limonády v přepočtu na naše 90 kč a onen luxusní párek v rohlíku stál na naše 150kč. Omáčky jsou volně k dispozici. Nic nestojí a můžete si dát kolik chcete a klidně nakombinovat.

Když se blížil čas našeho odletu, naskočilo zpoždění a měli jsme letět ve 20:15. To nám nevadilo, protože bychom stejně dorazili za tmy a byli jsme rádi, že to nebylo zrušení letu. Netrvalo dlouho a přišel nový čas letu. Tentokrát to bylo myslím 20:35. Furt ale dobrý, hlavně že letí. A pak přišlo to, čeho jsme se obávali. 

Let zrušen a nám postupně začaly chodit sms s novým časem letu. A ikdyž jsme byli skupina, tak letenka bohužel skupinová nebyla a tak najednou jsme měli ve skupině tři rozdílné lety a to byl průser. A tak se Honza ( vedoucí fotoexpedice ) vypravil k přepážce domluvit, abychom letěli druhý den v 11 hodin dopoledne všichni. A zde jsme měli možnost s přítelkyni zjistit náturu Norů. Slečně to bylo prý vcelku jedno a řekla, že by to pro ní bylo moc práce a že se jí nechce. Nakonec to skončilo zavoláním vedoucího, který byl otrávený, ale vyšel nám po všech dohodách vstříc. Nový let na Lofoty byl tudíž další den v 11 hodin. Moje obavy, že budu spát na letišti byly naštěstí rozptýleny a musím uznat, že se o nás letecká společnost postarala dobře. Zařídili nám přespání za jejich náklady v nádherném hotelu Scandic i se snídaní a s voucherem 150 Noku na nákup v hotelu a dokonce i taxi na hotel.

 Než jsme se ale dostali na samotný hotel, tak jsme si užili nepřívětivé skandinávské počasí při čekání na taxi. První taxi přijel brzo, avšak místa nebylo dostatek pro celou skupinu a tak jsme pustili lidi, co čekali za námi a čekali jsme na větší taxi. Vítr foukal silně až se houpaly lampy a do toho začalo lehce sněžit. Po asi 20 minutách přijel větší taxi, ale zastavil jinde. Náš druhý fotografický průvodce se šel optat, ale přišel s nepořízenou. Pán totiž čekal na sportovce a my ho vůbec nezajímali. Dokonce snad prohlásil, že když letíme až druhý den, tak máme dost času si počkat na další taxi. V tuto chvíli jsem byl neskonale vděčný za svou novou bundu od Tilaku a to model Svalbard. Zakladatel této značky dokonce s námi byl na expedici a musím říci, že velmi sympatický pán. Čekali jsme asi dalších deset minut a přijel další velký taxi a zastavil u nás. Hurá! Ani jsme se neptali a rovnou mu šli dát zavazadla. Ale ouha. Pán nám odvětil, že jede na nádraží. Po asi dalších 15 minutách v tom nehostinném počasí se ten stejný řidič vynořil z letiště a pověděl, že jede na hotel. Takže konečně náš taxi. Na hotelu jsme byli za chvilku a pak už jen čekat na recepci, na vyřízení potřebné administrativy. 

čekaní na taxi

Samotný hotel jsem na živo nevyfotil, ale aspoň jsem ofotil fotku, kterou mají ve výtahu. Část naší výpravy objevila v jednom z mnoha pater bar, kde to žilo a i se dělaly burgery a zvali nás tam. Na to jsme ovšem neměli sílu a místo toho jsme ulehli natěšeni na spánek. Jak můžete vidět z fotek - hotel je z velké části prosklený a okna sahají takřka k podlaze. Je to bezpochyby impozantní, ale přitom počasí, které venku panovalo to bylo spíše na obtíž. Lodě se v osvětleném přístavu pohupovaly a silný vítr se opíral do našich oken. Meluzína mi nevadí, avšak tato byla vždycky na svém konci doprovázená zvukem připomínající pištění v uších. Takže zatímco moje přítelkyně brzy usnula, já i přes veškerou únavu byl vzhůru. Aby toho nebylo málo, tak se mi i spustila rýma a tak jsem po tmě hledal co nejtišeji kapesníky. Když se přítelkyně asi v 1 hodinu ráno probudila na záchod, byla překvapena, že já jsem stále vzhůru. Krátce poté co se vrátila, se spustil v koupelně  dvakrát sám od sebe fén. A to stačilo aby pro změnu neusnula přítelkyně, přičemž mě nakonec únava přemohla a usnul jsem. Probuzení na snídani bylo vyčerpávající, ale snídaně byla to nejlepší, co nás od počátku dovolené potkalo. Takto velký výběr jídla jsem ještě snad neviděl.

Nebudu zde rozepisovat, co vše tam bylo. To by bylo dlouhé čtení. Po snídani jsme se vrátili na pokoj a zapakovali těch pár věcí a sraz jsme měli před hotelem. Tentokrát jsme se rozdělili asi do třech taxíků a hurá na letiště. Silný vítr ráno přetrvával, ale jak Honza předpovídal, dopoledne ustal a tak cestou na letiště už byl mírný. 

Znovu projít proclením a zpátky v hale, kde včera naše cesta končila. Když jsme dorazili na patřičný Gate tak nám dali nový čas letu. Naštěstí ale jen o 20 minut posunutý. Po chvilce nám změnili Gate a to v úplně jiné části letiště, kde jim nefungovala obrazovka, takže kdyby byla změna, tak o tom nevíme. Za okny jsme ale viděli dvě letadla, která se tankovala a nakládala a jedno z nich bylo nakládáno našimi zavazadly. V tu chvíli Honza pronesl: "Naše zavazadla se nakládají to je na dobré cestě, teď už snad odletíme." No, znáte pořekadlo: nechval dne před večerem. Když zbývalo 15 minut do odletu a na přepážce nikdo ze zaměstnanců nebyl, tak jsme trochu znervózněli. Za 10 minut do odletu konečně přišla paní, ale přepážku neotevřela. Když bylo 5 minut před odletem přišel za ní mladý kolega, něco jí zašeptal a my začali tušit, že je zle. Paní poté před nás předstoupila a začal delší proslov v norštině následovaný angličtinou, kde jsem rozuměl pouze Technical problem. A bylo to. Let zrušen a v sms jsme měli nový let. A to se podržte, až další den v 5 hodin ráno. Chvilku jsme tam nevěřícně sledovali naše letadlo, jak z něj opět vykládají zavazadla a jedna vrtule se točí a druhé se moc nechce. Nakonec naskočila i ta druhá, ale my neodletěli. Jeden den zpoždění dejme tomu, ale toto jsou už dva dny a to je moc. Takže jsme se ocitli zpátky v hale u vchodu na letiště. Jak tušíte, nálada nepanovala úplně nejlepší a naši fotografický průvodci nakonec přišli s řešením. 

Na Lofoty se dostaneme ještě dnes, ale ne letadlem nýbrž trajektem, který vyplouvá v 16:00. Na letišti nahlásili, že toto je neakceptovatelné a zítřejší let odmítáme a hledáme si alternativní odvoz, ať nám zařídí taxi na hotel. Ochota co jsem tak pochopil, byla podobné té včerejší a čekací lhůta na taxi taky. Nakonec nás taxi vysadil na hotelu a my se s ním rozloučili se slovy: ať si peníze vyřeší s letištěm. Na hotelu se nechaly zavazadla a šlo se do přístavu, domluvit odpolední plavbu.

Foceno cestou do přístavu

Když jsme dorazili do přístavu, tak jsme se moc nedomluvili, protože obsluha nejdříve odešla z kanceláře a pak se před Honzou zamkla na trajektu. Takže jsme se vydali do města na nákup. My teda v tu chvíli nic nepotřebovali a radši se vydali zpět na hotel, abychom pak byli včas v přístavu a nepromeškali trajekt. Čekali jsme na zbytek výpravy na recepci hotelu a k mé silné rýmě se přidala únava i hicování obličeje. Kolem třetí hodiny jsme vyrazili do přístaviště. Přítelkyni jsem vzal i její kufr a tak jsem na kolečkách za sebou táhl dva velké kufry a na zádech fotobatoh. 

Když jsme dorazili do přístavu a chtěli se nalodit, zjistili jsme, že tento trajekt není náš a ten náš se teprve přistaví. V 16:00 hodin se měl začít nakládat náš trajekt. V plánu bylo dorazit do Moskenes a přestoupit na autobus, který by nás dovezl kousek od ubytování a zbytek pěšky. Ale tady jsme v Norsku a zatím moc věcí nešlo podle plánu. Bohužel se žádné pozitivní překvapení nekonalo. Bylo 16:15 a stále se nakládal ten původní trajekt a nám začalo docházet, že autobus nestihneme. Do toho začalo pršet a mě se k rýmě přidala krev, takže velký ideál. Teplo zrovna nebylo.

Čekání na trajekt

Dokonce za námi přišel vedoucí nějaké fotoexpedice, myslím z Ameriky a jestli nevíme, co se děje. Tak mu členové odvětili, že čekáme na trajekt a ten náš se teprve přistaví. Když nám bylo jasné, že to asi za chvilku nebude, šli jsme se schovat do čekárny, kde bylo aspoň sucho a teplo, ale židlí poskromnu a tak někteří seděli i na zemi. To že nestihneme autobus, bylo už naprosto jasné a doufat, že na nás počká bylo velmi naivní. Takže Honza ještě narychlo sháněl v Moskenes auto v autopůjčovně. Jen pro zajímavost. Po celou tu dobu bylo zarezervované ubytování a naše auta, která byla pro změnu v autopůjčovně ve Svolvaer, kde jsme měli přistát. 

Nakonec jsme se nalodili asi v 16:45 a naštěstí jsme vypluli docela rychle. Jelikož jsme za celý den neměli teplé jídlo a v podstatě jsme měli jen tu snídaní a pití taky poskromnu, tak jsme se nemohli dočkat, až se otevře restaurace. Nejdříve šla první část expedice a my hlídali fotobatohy a pak jsme šli my. Dostali jsme doporučení na burger s hranolky a na rybu. Já nepřekvapil a dal si hamburger a přítelkyně mi k němu přinesla nějakou omáčku asi rybí a ta byla luxusní. Celé jídlo bylo dobré. Bohužel já se necítil moc dobře, bylo to celé už vyčerpávající a mě se zdálo, že je na lodi větší a větší vedro a jediné co jsem chtěl, bylo si jít lehnout do postele. 

Přítelkyně byla celou dobu v pohodě, dokonce jí bavilo, jak se loď houpe na rozbouřeném moři, ale to záhy přešlo. Mohla si tak dvakrát kousnout do večeře, když se jí změnil výraz a bylo hned jasné, co se děje. Mořská nemoc. Takže jídlo už nesnědla a já tedy ochutnal i rybu, ale i když mi moc chutnalo, tak jsem byl plný své večeře. Poprvé zažila mořskou nemoc a už více nechce. Příště bude vědět a vezme si prášek. Trajekt se houpal snad více a více a přítelkyni bylo opravdu zle. Naštěstí má jednu úžasnou vlastnost. Usne snad všude a za všech okolností a tak trpěla asi jen další půl hodinu, než usnula a celou cestu následně zaspala. Zato já jsem neusnul a cesta to byla dosti nudná a dlouhá. Celá cesta trvala 3 a půl hodiny.

Konečně Lofoty. Po vylodění nás přivítalo typické Lofotské počasí v tomto období. Déšť. Navíc byla už tma a tak první stanutí na Lofotech nebylo nijak příjemné, nemluvě o mé únavě. Autobus samozřejmě nikde nebyl. Honzovi se podařilo rychle obstarat auto a my s přítelkyní jsme byli první, které odvezl na ubytování. Blízko to úplně nebylo a on chudák musel jezdit na několikrát tam a zpět, aby všechny dopravil na ubytovaní včetně zavazadel. Asi před půlnocí jsme se teprve všichni konečně sešli na ubytování. 

Tato cesta na Lofoty se stala nezapomenutelným zážitkem a rádi se bez ní v budoucnu obejdeme. I když prý toto není vyloženě neobvyklé a klidně se může stát, že se zruší i trajekty. Hold počasí je nevyzpytatelné a plánovat moc nejde. A silný vítr s nárazy třeba 100 kilometrů za hodinu je v těchto oblastech doma a panuje zde často.

EDIT: S leteckou společností Wideroe jsme řešili reklamaci zrušeného letu, ale toho druhého, kde to bylo kvůli technickému problému. V reklamačním protokolu máte možnost žádat náhradu letenky a zároveň odškodnění. Jelikož přítelkyni zabavili na letišti letenku a v tom protokolu chtěli nahrát nějaký dokument, tak jsme vyplnili první formulář, tudíž odškodnění s tím, že aspoň nějakou korunu dostaneme. Upřímně jsem nečekal, že by to dobře dopadlo. K mému velikému překvapení přišla odpověď, že mají tři měsíce na posouzení. A opravdu do těch třech měsíců přišel email s omluvou a že mi zašlou na účet kompenzaci za zrušený let 250 eur. Stačilo zaslat IBAN a pak už jen čekat několik dní a opravdu peníze přišly. Jen pro informaci - let stál 2 500kč a kompenzace byla myslím 5 900kč.  

Jak jsem byl zprvu hodně rozčílený, tak musím uznat, že se o nás společnost Wideroe krásně postarala. Zaplacené taxi na hotel, přenocování v nádherném hotelu a to včetně snídaně a voucheru na nákup v hotelovém krámu a taxi zpátky na letiště a aby toho nebylo málo, tak 250 eur jako kompenzace. Klobouk dolů a moc jim děkuji.

zpátky na blog                                                                       další kapitola