Třetí noc

Třetí den nás vzal Marek odpoledne na jeden z nejkrásnějších ostrovů v nedalekém okolí a to ostrov Kvaløya. Více si můžete pak přečíst v kapitole - denní fotky. Jelikož jsme byli od ubytování vzdálený dvě hodiny cesty a vyrazili jsme domu až po západu slunce, rozhodl Marek, že nebudeme ztrácet čas večeří doma a že se najíme po cestě. V Norsku nejsou restaurace zrovna levné, ale Marek nás vzal na suprové místo, kde jsme se dobře najedli a snad dokonce i levněji než u nás v Čechách.

Pro dnešní noc měl Marek v plánu nás vyvést výše do hor, abychom nefotili polární záře jen s fjordy, ale první zastávka stejně byla po cestě u našeho dobře známého místa. A to u Nordkjosbotn, kde jsme fotili první noc po přistání a pořídili zde úžasné fotky krásné hory Store Russetinden s parádní polární září. Zastávku nám zde Marek udělal i na přání jednoho člena ze skupiny, kterému se úplně nezadařilo nafotit onu první noc a chtěl zde repete, aby mohl vybrat lepší kompozici.

Polární záře na sebe nenechala dlouho čekat. Krátce po našem příjezdu se opět objevila nad horou, a ačkoliv se nejednalo o slabou polární záři, lepší fotku než první noc jsem nepořídil. Naštěstí ale i tak jsme si přivezl parádní novou fotku. Silné pruhy polární záře se pnuly nad horou z naší pravé strany a tak jsem na nic nečekal a snažil jsem se, co nejrychleji najít zajímavou kompozici tím pohledem. Sice na tu stranu nebyly žádné hory, ale ten večer byly všude na břehu vyplavené ledové kry a to bylo velmi fotogenické a navíc polární záře byla v ten moment skutečně silná a hlavně ohromná a obloha byla na tu stranu jasná.

Další má oblíbená fotka z expedice. Měli jsme štěstí na jasnou oblohu a hlavně na silnou a ohromnou polární záři.

Fotek jsme udělal více, ale tato se povedla nejvíce. Z fotky mám velikou radost, protože zde se sešla fajnová kompozice, ale hlavně jasná obloha a přímo ukázková polární záře, která mě svou intenzitou a hlavně svými obřími rozměry mile zaskočila. Navíc to byla krátká chvíle, jelikož po nafocení této fotky se polární záře začala rozpadat, až se nakonec zmenšila do menšího oblouku nad pravým pobřeží. Opět nám ukázala, že je nevyzpytatelná a že musíme být vděčný, za každý okamžik, kdy jí můžeme sledovat a fotit v její největší kráse.

Abych zaznamenal její ústup, překomponoval jsem na výšku a pořídil pár fotek, které se ale nedají s tou předchozí srovnat. Pro představu vám nahraji jedny z posledních fotek, abyste mohli vidět, jak pomíjivá dokáže být.