Čtvrtá noc
Odpoledne jsme opět strávili mimo ubytování a měli jsme krásné počasí. Navíc jsme po cestě na ubytování fotili krásné hory osvětlené zlatavým západem slunce, které se dokonale zrcadlily v zátoce.
Na ubytování jsme dorazili před setměním a hned nad našimi hlavami byla viditelná polární záře. Všechny nás zaskočilo, že ještě není ani tma a už je krásně vidět. Podle všeho nás čekala velmi slibná noc. Udělali jsme si rychlou večeři a abychom nemarnily drahocenný čas popojížděním a hledáním nových kompozic, rozhodli jsme se fotit dnešní večer u ubytování. A také proč ne, v okolí jsou hory a hlavně i veliká vodní hladina, takže o kompozice nouze nebyla.
A bohužel zde jsem promarnil parádní polární záři. Ještě s rozvázanými tkaničkami jsem vyběhl z ubytování a žasnul nad tou zelenou spirálovitou září. Byla velmi silná a přímo nad ubytováním. Stačil jsem udělat jen pár mobilovek, když náhle velmi zeslábla. Nevím, jak dlouho tam svítila, než jsem se vyhrabal ven, ale já stačil jen dvě mobilovky...
Naprosto luxusní polární záře a já stačil jen dvě mobilovky. Veliká škoda, ale naštěstí jediné mé zaváhání z celé expedice.
Po tomto mém zaváhání jsem se vydal k vodní hladině, kde jsme fotili první noc. V dáli jsem si všiml Radka, který v tmavé krajině byl vidět díky modré bundě. Našel hezké místo na focení. Před ním byla menší vodní plocha ve které se odrážela obloha, za ní ještě kousek pevnina a pak už jen fjord, nad kterém se tyčily menší hory. Ačkoliv v záběru chyběly nějaké zajímavé špičaté vrcholky hor, tak to ani tolik nevadilo, jelikož obloha zde zabírala větší část. A že to bylo správné místo na focení, se ukázalo krátce po mém příchodu, kdy se nám polární záře ukázala a doslova nám tančila před očima.
Radek našel suprové místo na focení. To zrcadlení bylo dokonalé.
Na každé další fotce polární záře vypadala jinak. Přesně toto je naprostý ideál na natáčení timelapsů. Já ale pouze fotil, ovšem pořizoval jsem jednu fotku za druhou a tak si můžete tu krásnou podívanou prohlédnout na jednotlivých snímcích.
Jak si můžete všimnout na fotce výše, polární záře se rozpínala po značné části oblohy a tak jsem se rozhodl překomponovat a foťák namířit výše. Co vám budu povídat, zde by se hodil ještě širší objektiv.
Měl jsem radost, že se krom její velikosti a tvaru hlavně měnila i její intenzita záření. Jak můžete vidět na fotce výše, tak z levé strany těsně nad horizontem se objevila silná záře a postupně se přesouvala ke středu. Už nyní jsem byl z fotek nadšený, ale ten nejhezčí záběr jsem pořídil krátce po té fotce. Polární záře vytvořila krásný obrazec ve tvaru hada, který se parádně odrážel ve vodní ploše přede mnou.
Asi nejhezčí fotka z celé série
Jelikož jsem měl hodně fotek se stejnou kompozici, rozhodl jsem se přesunout o pár metrů dále a fotil jsem hory, které jsou na předchozích fotkách po pravé straně. Opět jsem se snažil využít onu vodní plochu do popředí, ale polární záře nad horami moc silná nebyla a tak jsem pořídil jen pár fotek a na ukázku postačí bohatě jen jedna.
Polární záři, tak jak jsem zatím poznal, bych rozdělil do dvou kategorií. První - silná živá polární záře - to je ta, kterou jsme zažili první noc po příletu a párkrát ještě ty další noci. Tančí vám před očima a krásně záři. Ta druhá kategorie je slabá polární záře, kde slovo záře není moc výstižné a po celou dobu převážně nehybně leží na obloze. Očima vidíte šedivou a na foťáku musíte nastavit i vyšší hodnoty ISO, aby vůbec ta zelená vynikla. V post procesu je potřeba následně jí ještě zvýraznit. A taková slabá polární záře panovala ve zbylé části oblohy.
Slabá polární záře. Foceno na větší ISO a v postprocesu ještě zvýrazněno.
Setrvávat na stejném místě nemělo smysl, a tak jsem se vydal podél vodní hladiny a hledal nové kompozice, které by byly směřované na tu stranu oblohy, kde jsem fotil prvotně. Po krátké chvíli jsem objevil červenou chatku nejspíše norská kůlna a nebo taková garáž na loďku. Konečně červená chatka a k tomu polární záře. Hned jsem si našel kompozici a začal fotit. Bohužel polární záře zeslábla i v té časti, kde před chvílí ještě krásně zářila.
Červená chatka se slabší polární září.
Tato kompozice se mi velmi líbila a tak jsem se rozhodl zde setrvat a doufat v nějakou silnou záři. Bohužel jsem se ale vyloženě ukázkové silné polární záře nedočkal. Co se mi ale líbilo, že i když byla slabší tak měnila svůj tvar a byla v některých místech i trošku vidět červená barva.
Snažil jsme se vždy najít ideální kompozici, tak aby v popředí byla červená chatka a co nejvíce polární záře.
Jak si můžete na fotkách všimnout, tak jsme měli úplně jasnou oblohu. Polární záře se rozprostírala po celé obloze, kdyby jen v některých místech zazářila mnohem silněji. Tak jak se průběžně měnila polární záře na obloze, jsem se snažil vždy o pár metrů přesunout, tak abych co nejlépe v popředí zachytil červenou chatičku a co nejvíce polární záře na obloze.
V jeden moment se část polární záře přesně nad chatkou stočila a vytvořila tak zajímavý tvar. Navíc byla nejvíce vidět na některých místech červená barva. Byla to ta nejhezčí chvíle a jsem rád, že se mi jí podařilo zachytit.
Červená chatička, úplně jasná obloha a polární záře po celé obloze, která vytvářela zajímavé tvary.
Z fotky výše mám radost jsem za ní rád. A u této červené chatičky ještě zůstaneme.
Přímo za mnou se totiž nacházela krásná dřevěná lávka. A to byla teprve ta pravá kompozice. Jakmile jsem dřevěnou lávku přešel, měl jsem jasno. To je ta nejlepší kompozice hned u ubytování a já hlupák jsem jí objevil, až jako poslední, ve chvíli, kdy polární záře postupně zanikala a zůstávaly z ní poslední zbytky.
Ta nejlepší kompozice u ubytování a já jí pozdě objevil.
Byl jsme na sebe naštvaný, že jsem toto místo neobjevil mnohem dříve. Jen pomyslete, jak by ta fotka vypadala s tou silnou polární září na prvních fotkách.
Snažil jsme se vytěžit maximum v dané chvíli a tak jsem překomponoval na výšku a i když polární záře se dokonce v horní části rozvětvila až nad chatku, tak výsledná fotka mě tolik nenadchla.
Kompozice na výšku tomuto záběru sedla nejlépe a já si mohl jen zoufat, že jsem na to přišel příliš pozdě.
Jak můžete vidět na fotce výše, tak to bylo přesně to, co jsem vnitřně hledal. Ta kompozice nemá žádnou chybu až na to, že jsem jí objevil příliš pozdě. V době, kdy mi před očima poslední zbytky polární záře zanikly.
Na ubytování jsem se vracel se smíšenými pocity. S radostí z prvotních fotek s odrazem ve vodě, ale zároveň i s hořkostí, že jsem selhal hned na samotném počátku této noci a pořídil pouze dvě mobilovky a na závěr, že jsem objevil tu nejlepší kompozici pozdě.
Měl jsem jasno. Pokud budeme znovu fotit u ubytování, tak si to namířím hned na to poslední místo, přesně na tu kompozici na výšku a budu se modlit, že dostanu druhou šanci.