Třetí noc
Třetí den nás vzal Marek odpoledne na jeden z nejkrásnějších ostrovů v nedalekém okolí a to ostrov Kvaløya. Více si můžete pak přečíst v kapitole - denní fotky. Jelikož jsme byli od ubytování vzdálený dvě hodiny cesty a vyrazili jsme domu až po západu slunce, rozhodl Marek, že nebudeme ztrácet čas večeří doma a že se najíme po cestě. V Norsku nejsou restaurace zrovna levné, ale Marek nás vzal na suprové místo, kde jsme se dobře najedli a snad dokonce i levněji než u nás v Čechách.
Pro dnešní noc měl Marek v plánu nás vyvést výše do hor, abychom nefotili polární záře jen s fjordy, ale první zastávka stejně byla po cestě u našeho dobře známého místa. A to u Nordkjosbotn, kde jsme fotili první noc po přistání a pořídili zde úžasné fotky krásné hory Store Russetinden s parádní polární září. Zastávku nám zde Marek udělal i na přání jednoho člena ze skupiny, kterému se úplně nezadařilo nafotit onu první noc a chtěl zde repete, aby mohl vybrat lepší kompozici.
Polární záře na sebe nenechala dlouho čekat. Krátce po našem příjezdu se opět objevila nad horou, a ačkoliv se nejednalo o slabou polární záři, lepší fotku než první noc jsem nepořídil. Naštěstí ale i tak jsem si přivezl parádní novou fotku. Silné pruhy polární záře se pnuly nad horou z naší pravé strany a tak jsem na nic nečekal a snažil jsem se, co nejrychleji najít zajímavou kompozici tím pohledem. Sice na tu stranu nebyly žádné hory, ale ten večer byly všude na břehu vyplavené ledové kry a to bylo velmi fotogenické a navíc polární záře byla v ten moment skutečně silná a hlavně ohromná a obloha byla na tu stranu jasná.
Další má oblíbená fotka z expedice. Měli jsme štěstí na jasnou oblohu a hlavně na silnou a ohromnou polární záři.
Fotek jsem udělal více, ale tato se povedla nejvíce. Z fotky mám velikou radost, protože zde se sešla fajnová kompozice, ale hlavně jasná obloha a přímo ukázková polární záře, která mě svou intenzitou a hlavně svými obřími rozměry mile zaskočila. Navíc to byla krátká chvíle, jelikož po nafocení této fotky se polární záře začala rozpadat, až se nakonec zmenšila do menšího oblouku nad pravým pobřeží. Opět nám ukázala, že je nevyzpytatelná a že musíme být vděčný, za každý okamžik, kdy jí můžeme sledovat a fotit v její největší kráse.
Abych zaznamenal její ústup, překomponoval jsem na výšku a pořídil pár fotek, které se ale nedají s tou předchozí srovnat. Pro představu vám nahraji jedny z posledních fotek, abyste mohli vidět, jak pomíjivá dokáže být.
Polární záře se postupně od nás stahovala pryč.
Jak se zmenšovala její velikost, sílila na intenzitě záření.
Krátce po pořízení těchto snímků se polární záře přesunula mimo náš dohled a tak jsme vyrazili na cestu. Bohužel obloha se rychle zatáhla a tak místo lovu polární záře, se naše výprava proměnila spíše v lov jasné oblohy. Marek řídil a zbytek posádky si rozdělil sledování online kamer a pohyb mraků na radaru.
Nějaký čas to zabralo, ale nakonec se nám podařilo najít jasnou oblohu a k Markovi spokojenosti výše v horách. Celá krajina byla pokryta větší vrstvou sněhu, z čehož jsem měl velikou radost, ale výhled mě už tolik nepotěšil. Na předchozích místech to totiž bylo takové vzdušnější. Bylo více možnosti na kompozice, přičemž vždycky byla vidět velká část oblohy.
Marek hned našel na pohled zajímavou kompozici, ale na focení to bylo o něco horší. Ačkoliv jsem fotil na ohnisko 16 na fullframe, nebylo možné zahrnout celé popředí s větší částí oblohy. Navíc i když byla jasná obloha, polární záře nebyla vůbec vidět. Nakonec se po chvilce čekání ukázala, ale byla vcelku slabá a musel jsem fotit tento pohled na panorama. Fotka se zadařila a i když nepatří k mým nejoblíbenějším, tak se mi líbí a své místo v galerii si zaslouží.
Ačkoliv to na fotce není není znatelné, tak pravá část fotky je přírodní most přes potok. A právě onen přírodní most přes potoku se stal centrem mé pozornosti. Polární záře byla totiž nejsilnější po naší pravé straně a tak jsem popošel jen pár metrů a překomponoval jsem směrem k hoře, kterou vidíte na fotce výše po pravé straně. Polární záře nad ní krásně zářila a jako popředí jsem se rozhodl využít potok přes který vede onen můstek. I na tuto kompozici jsem musel fotit panorama. A ačkoliv polární záře tam není tak silná, jako na fotkách v předchozích večerech, tak z fotky mám radost. Dokonce jestli se nepletu, si můžete všimnout na levé straně oblohy, je patrná mléčná dráha.
Naše skupina byla rozdělena. Každý se zde snažil najít ideální kompozici. Mě se ale tady tolik nelíbilo a tak jsem pak čekal, až Marek dá pokyn k přesunu do nové lokace. To jsem ještě nevěděl, že zde nafotím jednu z mých nejoblíbenějších fotek z celé expedice.
Když Marek celé okolí prošel a využil potenciál zdejší krajiny, všechny nás svolal a nabídl nám, že nám zde udělá fotky na památku. Neváhal jsem a šel jsem si pro uloženou výbavu. V tu chvíli, kdy jsem jí chtěl dát Markovi, jsem si všiml, že začíná být silná polární záře. Marek upozornil i všechny ostatní, že to bude Corona. Jednu fotku Corony jsem už měl, nyní jsem chtěl i Coronu s krajinou. Vědom si, že mám krátkou chvíli, jsem rychle zakotvil foťák na výšku, ale jelikož stativ nebyl vysunutý, tak jsem na kolenou šteloval hlavu, aby byl horizont rovně. Přiznám se, že se mi i trochu třásly ruce, jak jsem spěchal a moc si přál zde pořídit fotku Corony se zajímavým popředím. První fotka a hned kontrola ostrosti na hvězdy. Špatně. Rychle jsem přeostřil a zmáčkl spouˇšť. Očima jsem hypnotizoval černý displej a počítal každou vteřinu, kdy foťák snímá. Jakmile uběhla patřičná doba, nedočkavý s obavami jsem zmáčkl tlačítko pro zobrazení galerie. Na displeji se zobrazila fotka, která byla správně exponovaná a hlavně v ten nejlepší moment, kdy Corona probíhala. S modlením jsem začal fotku přibližovat a když jsem spatřil, že hvězdy jsou ostré, spadl mi veliký kámen ze srdce a zároveň jsem měl ohromnou radost.
Nejenže se mi podařilo dobře vyfotit Coronu, ale hlavně v kompozici se zemí, kde jsem v té rychlosti na kolenou stačil zem rozdělit na třetiny. První třetina popředí tvoří zasněžený svah podél silnice, druhá třetina jako kontrast černé stromy a třetí ta vrchní třetina je v podobě pěkně tvarovaných zasněžených hor. A nad tím úžasná polární záře.
Parádní polární záře s překrásnou zasněženou krajinou. Co více si přát. Další vzácný moment a fotka, ze které mám obří radost a patří k mým nejoblíbenějším z celé expedice.
Pro jistotu jsem ještě zmáčkl spoušť, ať mám radši další snímek pro jistotu. Bohužel v tu chvíli se ozvalo auto, a samozřejmě celou spodní třetinu fotky ošklivě osvítilo. Další fotka by byla už zbytečná, jelikož polární záře v těch místech začala slábnout. Přesto ještě Marek stihl udělat fotku mě a ještě jednomu členovi na památku.
Má maličkost pod polární září :-)
To byly poslední fotky z této zastávky, jelikož oblačnost nakonec došla i sem. Podle radaru zakrývala větší část oblohy v našem okolí a tak Marek rozhodl, že pro dnešek nic lepšího nenafotíme a pojedeme na ubytování.
Překvapivě ale tím tato kapitola nekončí. Oblačnost nás stíhala, ale naštěstí jsme měli velmi malý náskok. Kousek od ubytování jsme z auta viděli slabší polární záři a tak Marek ještě zastavil a se slovy, že máme jen krátkou chvíli na nafocení seběhl se svou výbavou dolu k vodní hladině. A měl pravdu. Hvězd na obloze každou chvílí ubývalo, jak postupně oblohu zakrývala oblačnost. Nechtěl jsem riskovat, že zatímco poběžím dolu k vodní hladině nestihnu poslední zbytky polární záře, jsem fotil od auta. Jenže kompozičně to zajímavé nebylo. Nic v popředí a tak bylo potřeba zazoomovat, jenže jak ve tmě nebyly vidět tmavé stromy nedaleko před námi, tak na fotce ano. Rychle jsem se tedy přemístil dál od auta a stačil jsem doslova na poslední chvíli udělat pěknou fotku.
Fotka z které mám radost. Fotka z rychlé a neplánované zastávky, kdy jsme ještě jednou dokázali v té noci porazit tu proradnou oblačnost.
Z té fotky mám radost. Líbí se mi kompozice v podobě hezkých hor a jejich odrazu ve vodě. Zároveň polární záře krásně oblohu rozzářila do zelena a v jednom místě i slabě do červena. Navíc je tato fotka připomínkou celého večera, kdy jsme bojovali s oblačností a ten boj se nám podařilo vyhrát. A na samotný závěr jsme celé naše úsilí korunovali tímto snímkem, kdy jsme dokázali využít i úplně poslední možnosti, která se nám naskytla.
A to už byla poslední fotka. Na ubytování jsme už dorazili za kompletní oblačnosti a i podle předpovědi nemělo cenu být déle vzhůru.