Fascinující les Fanal
Pokud jste někdy slyšeli o Madeiře a nebo jste aspoň zahlédli nějaké fotky, tak to určitě bylo z tohoto fascinujícího místa.
Fanal je vavřínový les, přičemž stáří některých stromů dosahuje klidně i 600 let. Naleznete ho v severní části ostrova a autem je to kousek od Ribeira da Janela. Krom zajímavě pokroucených stromů je toto místo hlavně známé pro svou hutnou atmosféru. Dost často se zde totiž tvoří mlhy a to pak máte pocit, že se nacházíte na jiné planetě. Koneckonců i my jsme v minulém roce hned při první návštěvě chytli hned mlhy a jak je na fotkách ta atmosféra zajímavá, tak naživo je to teprve ten pravý zážitek, Ukázkové fotky včetně více informací naleznete v článku z minulé expedice - Fanal
Na Fanal jsem se nesmírně těšil, bohužel jsme zde zažili nemilá dvě překvapení. První překvapení, byl docela šok, jak za pouhý rok turismus na ostrově narostl. Na Fanalu jsou velká dvě parkoviště a přes den byla obě dvě plná a lidé parkovali i klidně kilometr dál po silnici. A druhé překvapení byla mlha i když bych měl správně napsat nebyla. Ano, skutečně za celý pobyt jsme zde nezažili mlhu. Průběžně jsme sledovali kamery z okolí, ale i oblohu tím směrem.
První návštěva
Bohužel ale rovnou napíšu, že to focení úplně snadné nebylo. Sice už parkoviště nebyla plná k prasknutí, ale les to moc velký není a stačí krátká chvíle a je doslova přelidněný. Abych shrnul, to co se tam bohužel běžně děje. Máme zde tři tábory lidí. První jsou nejrozumnější a asi v nejmenším počtu - tábor fotografů. Fotografové stojí na těch nejznámějších místech, před sebou mají stativy a jsou vcelku potichu a respektují svět okolo. Druhá tábor jsou instagrameři. Těch je tam snad nejvíce a nelze je přehlédnout. Většinou holky, které se různě pózují pod známými stromy a jejich přátelé je fotí. Je to docela vtipný pohled, když někteří dokonce mezi stromy běhají a za nimi jejich přítel s mobilem v ruce. A třetí tábor už k úsměvu není. Jsou to bezohlední lidé, kteří kvůli fotce na sociální sítě lezou po těch starých stromech a vůbec neberou na matku přírodu ohledy. Myslí si, že je celý svět snad jen pro ně, ale to už bych se tu rozvášnil a sklouzl bych k neslušné mluvě. Každopádně Marek viděl jak jeden z takový páru padl na hubu a to doslova. Ta holka z ničeho nic spadla ze stromu a její přítel, který v tu chvíli přestal fotit a snažil se jí chytit, to od ní dostal kopancem a ještě se oba dva pod stromem vyváleli. Pohled k nezaplacení. Ale abych byl objektivní, tak nejen sociální fotografové dokážou být neohleduplný. Byl tady jeden s prominutím idiot s fpv dronem, který lítal ostatním poblíž hlav a plašil zde krávy, které tu v klidu žijí.
Když si k tomu přičtete ještě samotnou kompozici, tak je to oříšek, nafotit tu zajímavou fotku. Potřebujete nějaký strom do popředí, zakomponovat samotné slunce a ještě dát pozor, aby za stromem nebylo moc ruchu v podobě jiných stromů a tak vám na fotce vynikl ten hlavní.
První fotka je spíše dokumentační. Zde se mi nedařilo to rozumně nafotit.
Naše skupina se rozprchla a každý se snažil najít svou kompozici. Jít hlouběji do lesa nedávalo smysl, právě kvůli zajímavé kompozici a jelikož jsem chtěl ty fotky s paprsky slunce, tak moc možností nebylo. Po chvilce hledaní a zkoušení různých kompozic, jsem našel místo, které se mi líbilo. Když jsem začal fotit, tak už panovala krásná zlatá hodinka.
Zlatá hodinka na Fanalu
Tento strom mě velmi zaujal. Krásný tvar, vícero možností jak komponovat postupně klesající slunce a zároveň s trochou práce i možnost najít kompozici, tak že stromy za ním tolik neruší. Navíc do západu slunce zbýval ještě nějaký čas a tak jsem se zde zdržel a postupně měnil kompozici, podle toho jak slunce postupně klesalo.
Na této fotce je slunce za slabší oblačností a tak není sluneční svit tak silný, ale i přesto mam z této fotky radost.
Čas plynul a slunce bylo každou další chvíli blíže k horizontu a zde se mi to na samotný západ nelíbilo a tak jsem pokročil dále. Držel jsem se po levé straně na okraji lesa, kde jsem byl naštěstí takřka sám, poněvadˇž zbytek lidí byl hlouběji v lese. A nakonec po nějaké době hledání se mi podařilo najít to pravé místo na focení západu. Osamocený zajímavě tvarovaný strom, který za sebou neměl žádný rušivý element a naopak v dáli byl vidět hornatý terén ostrova. Po pravé straně nedaleko stromu byla krásná velká bílá kláda, která celý snímek hezky doplňovala. Toto místo mě nadchlo i z jiného důvodu. Jako třešnička na dortu je samotné popředí. Terén je zde krásně hrbolatý a hned mi bylo jasné, že při zapadajícím světle se ty hrboly podobné bochánkům krásně rozzáří a zabarví. K mému milému překvapení jsem zde byl sám a až během toho nejlepšího světla přišel jeden fotograf, který si stoupl kousek ode mě.
Tento západ byl vskutku překrásný. Krásná obloha, syté barvy v krajině a hlavně úžasné světlo, díky kterému to byla nezapomenutelná podívaná.
Úžasný západ slunce na Fanalu
Jako malý bonus byla přítomnost kraviček, přičemž mi jedna při natáčení příběhu krásně prošla v záběru.
Sice jsme tedy nezažili mlhy, ale nakonec mi to vůbec nevadí. Přivezl jsem si tak fotky, které mi do sbírky chyběly a nový pohled na tento magický les.
Druhá návštěva
Šestý den jsme z ubytování viděli v dáli v horách převalující se mraky a i kamera na Pico do Arieiro vypadala slibně a tak jsme se vydali zkusit štěstí a nafotit nové kompozice v mlze. Zároveň jsme měli v plánu projít si levádu 25 Fontes, ale pokud by na Fanalu skutečně byla mlha, tak to bude mít prioritu a nejdříve se zastavíme tam.
Po cestě k Fanalu to vypadalo slibně, jednu chvilku jsme jeli dokonce i v mlze. Bohužel se ale ukázalo, že ona mlha zůstala poblíž Pico do Arieiro a k Fanalu vůbec nedorazila. Rozhodli jsme se tedy vydat na Levádu a k večeru se na Fanal vrátit. Jak se nám líbila leváda 25 Fontes si můžete přečíst zde: Levada das 25 fontes a nyní se přesuneme v čase a je před západem slunce a my jsme opět na Fanalu.
Bohužel opět bez mlhy, a aby toho nebylo málo, tak podnebí nevypadalo ani na samotný západ slunce. Opět jsme se v lese rozdělili a každý se snažil najít svou kompozici. Tentokrát jsem byl vcelku bezradný. Nezajímavé podmínky a k tomu opět spousta lidí. Byl jsem už smířený s tím, že tentokrát si fotku nepřivezu, ale jelikož se zadařilo v předchozí návštěvě, tak mě to tolik nemrzelo. Po delší době hledání a takové menší procházky, jsem nakonec našel neokoukanou kompozici ( na tomto místě docela vzácnost ), kde za daných podmínek jsem byl ochotný fotit na výbavu a ne jen na mobil. Z výsledné fotky jsem už na místě byl mile překvapen. Nový pohled na Fanal, který jsem na internetu neviděl a dané podmínky krásně sedly, že celý Fanal zde vypadá jak Savana. Nakonec můžete samy posoudit, zda vás výsledná fotka zaujme.
Slunce se pak zahalilo za vrstvu oblačnosti a mě bylo jasné, že už nevykoukne a krajina bude už jen ve stínu a jakoby bezbarvá. Nemělo tedy smysl čekat na západ slunce, hlavně když nás ráno čekalo vstávání na východ slunce.
Nakonec tedy z této návštěvy pouze jedna fotka, ale snad i o to větší radost z ní mám. Fanal, jak není moc známý a za podmínek, které samy o sobě nejsou moc zajímavé, ale zde krásně ladí.